Dagmar Ruščáková: Radši to odlož!
„Au!“ Špatný krok na schodech vedl k tomu, že jsem se rukou rychle chytla trámu, které primárně není k chytání určen. Pravda, nespadla jsem, ale na vnitřní straně prostředníčku pravé ruky jsem měla zapíchnutou třísku. Co třísku, kláda to byla! Rekordní, skoro centimetr dlouhá tříska…
Čtěte také
První ukvapený pokus o její vytažení selhal, druhý, promyšlený a s pinzetou, selhal též. Co teď? Nechtěla jsem si dodrbat pravou ruku, takže řešení mi zbylo jediné - nechat to… eh… vyhnít. Prostě počkat, dokud se tříska trochu nepodebere, potom půjde ven snáz.
Napadlo mě, že je to pravý opak doporučovaného přístupu k řešení problémů. Odmala nás učí, že práci je třeba dělat dobře a včas, že odkládání úkolů je lenost a zlozvyk. Popravdě to většinou i platí. Snaha ignorovat problém v naději, že ho to přestane bavit a zmizí, se osvědčí jen málokdy.
Místo toho obvykle původní potíže časem ještě trochu vyrostou, připlíží zpátky a zlomyslně nás kousnou do pozadí: tady jsme a konečně s námi něco udělej!
Čtěte také
Přesto existují případy, kdy se odklad vyplatí. Určitě jde o situace, kdy bychom se rozhodovali pod tíhou nějaké mohutné emoce, ať už bychom se právě vznášeli na obláčku štěstí, plakali utopeni v žalu nebo vzteky podpalovali své okolí. Pokud je možné počkat, až se po dočasné vládě amygdaly opět zapojí šedá kůra mozková, řešení bude určitě racionálnější.
Mnohá špatná rozhodnutí pak děláváme, když nás tlačí čas. Však se ne nadarmo říká - radši se na to vyspi! Nebo… ráno moudřejší večera. Ovšem to spaní by se mělo aplikovat tak jednou nebo dvakrát. Třeba taková Šípková Růženka toho v životě moc zařídit nestihla, takže je lepší si z ní příklad nebrat.
Odklad však skvěle fungoval u té původně nevylovitelné třísky. Stačilo den vydržet a byla bez dalších škod extrahována.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Na bruslích
Sviš, svuš, křup, křup odrážejí se brusle od ledu. Je určitě patnáct stupňů pod nulou, naoranžovělé slunce visí nízko nad obzorem, kolem je ticho a tajemno.
-
Dagmar Ruščáková: Dobrodružství poslechu
Poslouchám muziku a snažím se poznat, o čem by mohla být. První písničku zpívá žena a zní jako lidová balada. Ta druhá je… zvláštní. Se všemi dunícími bubny.
-
Dagmar Ruščáková: Autocenzura
Něco vám řeknu - jsem chudák! Jak mám psát nesmrtelné drama, když mi do toho pořád někdo mluví? A ty ironické poznámky, jako třeba: „tohle do auta neposkládáš!“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
