Dagmar Ruščáková: Vstávej, je jaro!
Dagmar Ruščáková: Vstávej, je jaro!
Sedím na křesle, notebook na klíně a snažím se tvořit. Proti mně stojí velký vlkošedý pes. Dívá se na mě velmi intenzivně. Vyrábí ty nejpsovatější psí oči, na jaké se zmůže. Když nereaguju, položí mi na nohu svoji velikou tlapu.
Čtěte také
„Ne, Rexi. Už jsme ráno venku byli. Teď nemám čas. Pracuju.“ Najednou uslyším v hlavě odpověď.
„Houby pracuješ. Jenom pořád do něčeho koukáš. Pojď pracovat ven!“ Zpřísním tón.
„Pracuju. Musím napsat fejeton.“
„Fejeton! Dá se to sníst? Dá se do toho zakousnout, a třeba se o to i tahat? Nedá! Tak vidíš. Pojď ven. Začalo jaro! Je škoda sedět uvnitř!“
„Rexi!“ Ještě ublíženější psovaté oči.
„No tak, paničko… Svítí sluníčko, tráva je zelená a je tam teplo! Už se nemusíš balit jak cibule, když už nemáš kožich. Všude jsou vzrušující pachy, půda je měkká pod tlapkami, skřivani zobáky nezavřou. Pojď ven!“
Na okamžik se zasním. Rex má pravdu! Svět nám konečně zteplal a zjemněl. Objevují se barvy. Ptáci zpívají jak o život, kvetou narcisky, včelky už našly řádku mých vítacích petrklíčů a macešek.
Čtěte také
Půda začíná vonět a kdo ví, možná už v lese mravenci otevřeli v mraveništi větrání. Že bych se na ně zaběhla kouknout?
Pes radostně přešlápne.
„Jo! Jdeme na mravence! A čuchat a běhat a tahat se o klacky!“
Zaváhám. No jo, a co ten fejeton?
Najednou jsem zavalena velmi radostným půlpsem - celý se nevejde. Taktak stihnu zachránit notebook! Koukám se do smějící se tlamy, vzápětí se mé tváře dotkne studený čenich. Na druhém konci chlupaté laviny se nadšeně mrská huňatý ocas. Sluníčko mě přes okno lechtá svými paprsky a představa lesa je čím dál tím svůdnější.
Nezodpovědně se nechám svést. Však psaní ještě chvíli počká.
Vždyť je tu konečně jaro!
Související
-
Dagmar Ruščáková: Cena škrtnutých dní
S těžko skrývaným znechucením zírám na předpověď počasí. Zase přes třicet stupňů! A ještě v ty dny budu muset být v Praze. Brr. Představím si nepříjemně vyhřátý byt.
-
Dagmar Ruščáková: Lovci a sběrači
Jdu se psy lesem a moc si to užívám. Je vrcholné léto, les voní pryskyřicí, huňaté borůvkové keře se modrají bohatou úrodou. Na kraji lesa už dozrávají maliny.
-
Dagmar Ruščáková: Návraty
Na tomhle místě vždy aspoň přibrzdím. Pod sebou vidím půvabnou krajinu kolem Vřešťovského rybníka, ohraničenou hřebenem, jemuž vévodí Zvičina.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
