Další drastický pokles volebních preferencí ČSSD
Propad volebních preferencí sociální demokracie pokračuje. Tento fakt nebylo v poslední době nutné příliš zkoumat. Po martýriu, kterým si sociální demokraté během vládní krize prošli, by byl zázrak, kdyby tomu bylo jinak. Přízeň voličů kolem deseti procent a drtivý odstup nejenom od momentálně nejpopulárnějších občanských demokratů, ale i od komunistů, by měl být alarmující informací směřující do Lidového domu.
Zhruba rok před volbami do poslanecké sněmovny působí v této souvislosti rozhodnutí sjezdu o hranici volebního úspěchu, jako pohled návštěvníka z Marsu. Pokořit třicetiprocentní hranici ve sněmovních volbách se v současné době jeví jako naprosto nereálné. Do voleb však zbývá ještě spousta času, takže různá překvapení nelze úplně vyloučit. I když třicetiprocentní zisk se v tuto chvíli zdá přece jenom jako příliš velké sousto. Přesto sociální demokraté mají šanci obrátit poslední vývoj a nasměrovat čísla volebních preferencí zpět k dvaceti procentní hranici. Hlavní terč kritiky, tedy Stanislav Gross, se přece jenom stáhnul z politického výsluní.
Proto by mohli někteří voliči postupně přehodnotit svůj negativní postoj k sociální demokracii. V této souvislosti navíc není vůbec jisté, zda to bude právě Gross, kdo stranu povede do volebního boje. Další nadějí sociální demokracie by měla být její účast ve vládě. Je důležité zdůraznit, že v kabinetu, který se nebude opírat o podporu komunistů. A protože vlády ve většině demokratických zemí bez rozdílu politického zabarvení se snaží těsně před volbami zalíbit voličům, může toho ČSSD využít. Na jaké voličské vrstvy by mohla zamířit, to naznačuje program vlády, který kabinet ve středu schválil. Jednou z priorit Paroubkova kabinetu by mělo být snížení daní z příjmů. To by mělo být zaměřeno především na nízko a středně příjmové skupiny obyvatel. Tedy na lidi, kteří by mohli být nakloněni levicové sociální demokracii.
V této souvislosti je příznačné, že by se vláda rovněž měla snažit o růst důchodů. Zkrátka v následujících měsících bude nový kabinet hrát především na populistickou strunu, která by mohla lahodit velké části voličů. To samozřejmě platí za předpokladu, že vláda získá přičiněním sociální demokracie ve sněmovně důvěru a že i díky podpoře poslanců za ČSSD vydrží až do konce volebního období. Tato na první pohled základní podmínka, nebyla, není a patrně nebude samozřejmostí. Koaliční vláda byla od voleb 2002 nejčastěji torpédována právě sociálními demokraty. Ostatně rozpory uvnitř této strany ji na veřejnosti vykreslují jako rozhádaný spolek, který se chová naprosto nevyzpytatelně. Proto by někteří voliči mohli váhat s podporou ČSSD.
Vzhledem k ohlašovanému vzniku levicové frakce, nelze v nejbližší době očekávat sjednocení sociální demokracie. Naopak by nebylo překvapením, kdyby došlo k rozštěpení strany. Což nahrává názorům, že desetiprocentní hranice preferencí, na které se sociální demokraté momentálně ocitli, nemusí být konečná. Už nejbližší měsíce ukáží, zda sociální demokracie naplní takovéto předpovědi. Hodně bude záležet na novém premiérovi Paroubkovi. Podobně jako o jeho předchůdci Grossovi se o něm mluví, jako o schopném komunikátorovi. Tento názor se opírá hlavně o Paroubkovo působení v komunální politice, kde stál u dohody o rozdělení moci na pražské radnici mezi sociální demokraty a ODS. Když zvládal toto, mohl by ukočírovat i znesvářené tábory uvnitř vlastní strany, tvrdí optimisté z řad ČSSD.
Zároveň si Paroubek nezavírá dveře ke komunistům, takže zbytečně nedráždí levicový proud uvnitř sociální demokracie. Ovšem podobně přijatelný pro nejrůznější názorová křídla v ČSSD se v době, kdy střídal Špidlu, jevil Stanislav Gross. V premiérském křesle však poměrně rychle ztratil pověst politického stratéga a vyjednávače. Pokud si podobně povede Paroubek, pak už sociální demokracii patrně nic nezachrání. Paroubkovo riziko spočívá v tom, že jeho politická minulost není prosta nejrůznějších spekulací týkajících se například korupce. Takže nelze úplně vyloučit, že do voleb se nestane aktérem aféry podobné skandálu jako byl ten kolem Grosse.
Zkrátka sociální demokraté si i vlastní vinou vytvořili obtížnou výchozí pozici, ze které se chtějí odrazit k dobrému výsledku ve volbách do poslanecké sněmovny. Přitom by byl v zájmu nejenom této strany, ale normálního fungování české politické scény. Představa KSČM, jako jediné levicové alternativy, by měla budit ze sna nejenom lidi z Lidového domu, ale i všechny perspektivně uvažující demokraty.
