Další pohyby v ČSSD
Necelý rok a půl před volbami, dva měsíce před volbou nového předsedy a skoro sedm let nepřetržitě u vládní moci. Taková situace už by zahýbala s kdejakou pevnou politickou stranou. Není proto divu, že atmosféra v ČSSD by se dala krájet. Navíc premiér, současný úřadující předseda a nejvážnější kandidát na předsedu řádného Stanislav Gross podle všeho hodlá provést modernizaci stranické politiky a připravuje se na urputný boj s jejími odpůrci.
Strana, která byla léta zvyklá na to, že ji někdo tvrdě kormidloval, míněn bývalý předseda Miloš Zeman, se už proto skoro tři roky po jeho odchodu, potýká s problémy, spory a vlastní nesamostatností. Je možné si dobře všimnout, že ač je vládní koalice velmi nesourodá a disponuje jen křehkou většinou a její vládnutí provázejí fatální spory, nejsou to ve své většině spory mezi stranami vládní koalice. Dramatizaci české politické scény už dlouhý čas obstarává pouze sama ČSSD.
A je možné také říci, že kromě sporů programových, mocenských a osobních, jak je ve velké politické straně běžné, jsou zde i spory neprůhledné a málo pochopitelné. Jedním z nich je také spor mezi vedením poslaneckého klubu a vedením strany, lépe řečeno premiérem Grossem. Ten před časem podrobil vedení klubu kritice, byť jeho předseda Petr Ibl patřil léta k jeho nejvěrnějším.
Okamžitě také ohlásil svou rezignaci, avšak trvalo celé týdny, než se tak dnes opravdu stalo. Co bylo důvodem odkladů, těžko říci. Ale údajná dnešní slova premiéra Grosse, že jeho vztahy s klubem jsou dobré a jeho kritika nebyla taková, že by vedení mělo odstupovat, svědčí o tom, že je to asi především komunikace, která ve straně velmi vázne. Ostatně, právě to bylo nejvíce vyčítáno bývalému předsedovi Špidlovi, moc se toho asi zatím nezměnilo.
Podle zprávy ČTK zasedání klubu provázel zmatek a rozpaky, někteří poslanci byli prý rozčarováni zbytečnými změnami, když se volby blíží, a celé vedení prý působilo nerozhodně. Poslanec Michal Hašek, který je nyní pověřen vést klub, a má prý největší šance být zvolen řádným předsedou, údajně také působil nerozhodně a nevypadal přesvědčeně, že chce klub opravdu vést. Pokud tomu opravdu tak při zasedání bylo a když připočteme, že nástupem Haška se dostává do vrcholné funkce ve vládní straně další, velmi mladý politik, nezbývá než konstatovat, že situace v ČSSD má k normálu daleko.
Nástup velmi mladých politiků do čela strany může totiž znamenat dvojí. Buď se strana opravdu modernizuje a nastupuje tam mladá generace politiků. Nebo to značí naprostou bezradnost, když do čela strany se dostávají lidé s minimálními životními zkušenostmi, které navíc nabrali jen za svou relativně jen velmi krátkou kariéru v politice. Bohužel, u ČSSD je možné vyslovit podezření, že v jejím případě jde spíše o druhou variantu.
Přitom generaci starších politiků představuje nyní v ČSSD druhý kandidát na předsedy Zdeněk Škromach. Jeho snaha vrátit stranu k sociálně demokratickým kořenům ovšem vzbuzuje ještě více rozpaků než nástup pragmatických politiků bez tváře. V době, kdy se stát stále více zadlužuje a kdy přestává finančně stačit i na skromný sociální stát, jak ho Česká republika představuje nyní, je možné si jen stěží představit jeho další prohloubení. To, co Zdeněk Škromach nazývá posunem k pravicovým hodnotám, jsou často pouze potřebné reformy, ke kterým ve vyspělé Evropě musely sáhnout i sociálně demokratické vlády.
ČSSD je tedy zcela určitě v krizi. Její cesta je nyní dvojí a každá je problematická. Ukazuje se nyní dědictví bývalého předsedy Miloše Zemana. Ten stranu železnou rukou vybudoval z malé straničky do největší strany vládní. Ale nemyslel přitom příliš na budoucnost. Straně se vrací její příliš rychlý nástup a bez jeho železné ruky chřadne a potácí se ve sporech a fatálních konfliktech. To ji ovšem nejvíce může stáhnout do propasti. Proto všichni volají po sjednocení, dobře si to uvědomují, ale svými činy jen konflikty prohlubují.
