Daniel Kroupa

Rozhlas, televize i noviny jsou zahlcené zprávami o českém předsednictví v EU. Lidi, s nimiž se setkávám mimo okruh svých přátel zaujatých politikou, to pramálo zajímá.

Když přijde řeč na Konstantina a Metoděje, setkávám se s názorem některých, jinak celkem vzdělaných lidí, že příchod těchto věrozvěstů byl pro naší historii neštěstím.

Nejvyšším představitelem české katolické církve je pražský arcibiskup, jemuž přísluší čestný titul primas český. Jenom čestný, protože pravomoc korunování krále nevykonává.

Je-li základem demokratické politiky diskuse, její zhoubou je nevěcnost. Jinak řečeno, neschopnost či neochota mluvit k věci, o které se jedná.

I já jsem v mladém věku na čas podlehl kouzlu dobrodružných příběhů o pirátech. Moje romantické představy však brzy rozptýlila četba historických knih.

Zdá se, že právě prožíváme konec klidných časů. Pravda, pro každého předtím úplně klidné nebyly a možná, že ten klid také byl jenom iluzí.

Žádný stát na světě nedokáže odstranit chudobu, ale každý moderní stát by měl umět odstranit bídu. Chudoba je totiž relativním nedostatkem, zatímco bída absolutním.

Na rozdíl od islámu v křesťanském učení neexistuje pojem svaté války. Možná, že někdy někdo v evropské historii takový výraz použil, ale součástí věrouky se nikdy nestal.

Když jsem začal chodit v 50. letech do školy, byl 9. květen jedním z nejvýznamnějších svátků. Budovy byly olepeny plakáty vyjadřujícími vděčnost SSSR.

„Svět byl kdysi rozdělen na zájmové sféry, kdo nechtěl být přivtělen, musel vlastnit kvéry,“ zpíval v jedné ze svých hořkých balad Karel Kryl.