Démon předčasných voleb
Chceme předčasné volby, opakují občanští demokraté návrh na vyřešení vnitropolitické krize. Někteří sociální demokraté si rovněž s touto myšlenkou pohrávají. Konkrétně šéf poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek v rozhlasovém vysílání předčasné volby připustil.
Na těchto úvahách je pozoruhodné především to, že politici v této souvislosti automaticky počítají s jednorázovou změnou ústavy. Tedy s postupem z roku 1998, kdy parlament přijal ústavní zákon, kterým zkrátil funkční období poslanecké sněmovny. Znamená to, že politici opakovaně dávají najevo, že ústavu příliš nerespektují a že uvažují o změnách, kdykoliv je napadne.
Samozřejmě ústava není nedotknutelná, její změny by však měly být koncepční a měly by procházet širokou odbornou diskusí. Do této kategorie rozhodně nepatří jednorázové zkrácení funkčního období poslanecké sněmovny. Pokud se na tom politici opět shodnou, potvrdí, že v kritických situacích selhávají. Připomeňme si, že krize vznikla kvůli nevyjasněným majetkovým poměrům premiéra. Nejde tedy o to, že by země byla na pokraji bankrotu, zmítána sociálními nepokoji a že by se naprosto rozpadla většina parlamentních stran. Nic takového se neděje. Proto by se politici měli dohodnout a sestavit novou vládu, která by získala potřebnou podporu ve sněmovně.
Bylo by totiž velmi naivní domnívat se, že po předčasných volbách by vyjednání bylo snadnější. Tím spíš, že by významnou silou byli komunisté, jejichž koaliční potenciál je prakticky nulový. Lze tak soudit z povyku, který vyvolalo pouhé zdržení se komunistů při hlasování o vyslovení nedůvěry Grossově vládě. Proto by se politici měli držet platné české ústavy. Konkrétně jejího článku 68. Pro připomenutí podstatné pasáže ocituji. "Odstavec dvě - Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Odstavec tři - Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. Odstavec čtyři - Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3.
Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy poslanecké sněmovny." Tolik citace článku 68. Na něj pak navazuje článek 35. V něm se píše, cituji: "Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy poslanecké sněmovny," konec citátu. Samozřejmě takto citované pasáže mohou být poněkud nesrozumitelné. Takže to trochu zjednoduším. K předčasným volbám se dá také dostat tak, že politici třikrát za sebou sestaví takovou vládu, která nezíská důvěru ve sněmovně. To by byl názorný důkaz, že politici nejsou schopni dohody a že by to měli voliči ocenit v předčasných volbách a vybrat takové, kteří se dokáží na fungování státu, tedy na vzniku vlády, domluvit.
Pokud politici hovoří o zmiňované pasáži ústavy, pak pouze kriticky. Tedy, že by bylo nedůstojné, aby schválně třikrát sestavili vládu, která by nezískala důvěru ve sněmovně. Tvrdí, že je pro stát lepší zkrátit funkční období poslanecké sněmovny, než absolvovat zmiňované martýrium. Tím opět dokazují, že vůbec nepochopili smysl ústavy. Tři pokusy nejsou dány k tomu, aby byli politici při vyjednávání o vládě schválně neúspěšní. Naopak postup daný ústavou předpokládá, že učiní maximum pro sestavení kabinetu, který ve sněmovně důvěru získá. Proto by politici v současné době měli jít standardní cestou.
Tou je vznik politické vlády a ne úřednického, poloúřednického či s duhovou podporou instalovaného kabinetu. Takže ve hře by mohli být teoreticky čtyři varianty většinových koalic. První by bylo pokračování vládnutí sociálních demokratů s lidovci a unionisty. Druhou koalice ČSSD s KSČM, třetí velká koalice občanských a sociálních demokratů a čtvrtou tzv. duhová koalice všech stran zastoupených ve sněmovně s výjimkou komunistů.
Po předčasných volbách by velmi pravděpodobně existovali možnosti koalice ODS s KDU-ČSL a ODS se sociální demokracií, případně všech tří stran. Ve všech případech by vládě ve sněmovně oponovali velmi silní komunisté. Za mimořádně příznivého volebního výsledku komunistů by nešlo vyloučit ani koalici KSČM s ČSSD. Takže vše nasvědčuje tomu, že by situace po volbách z hlediska politických vyjednávání byla také složitá. Když se k tomu přidá skutečnost, že předčasné volby by se mohly konat nejdříve na podzim, tedy zhruba tři čtvrtě roku před jejich řádným termínem, měly by politici tuto variantu ze svých plánů vypustit. Jednorázová změna ústavy a tím další důkaz účelového přístupu politiků k ní, za to nestojí.
