Děti z Misijního klubka se učí charitě

14. leden 2017

Rozdělit se o to, čeho máme dost a dát těm, kterým se nedostává je opravdu chvályhodné. My dospělí většinou darujeme věci nebo peníze. Otázka je, jak mohou pomoci děti? Ty se charitě učí nejen od nás rodičů, ale také v různých klubech a sdruženích. Nejinak to je u dětí v Misijním klubku, které se schází na orlickoústecké katolické faře každý měsíc.

O pomoci druhým si před malou chvílí povídaly děti se svojí starší kamarádkou Veronikou na katolické faře v Ústí nad Orlicí. A redaktorka Víta Balcarová se chtěla dozvědět, zda si to pamatují, nebo snad se i dokonce sami něčeho takového účastnily.

Charita je podle nich je, když se něco vyrábí a pak se to prodá a peníze se pošlou potřebným. Další malá slečna už má zkušenost, že doma shromáždili věci, které už jim byly malé, a poslali někam do charity.

A děti už ví, že pomáhat mohou nejen dospělí, ale i ony sami. Právě na misijním klubku před koncem roku dělaly různé výrobky a ty pak prodávaly na náměstí na jarmarku. A kam že ty vydělané peníze šly? Jeden menší chlapeček ví, že chudým lidem, kteří mají málo peněz a mají staré chalupy. A peníze se posílají i do Afriky, kde je chudých lidí asi nejvíce. A jak dodala malá slečna, také na Filipíny a do Bangladéše.

Misijní klubko dětí na faře v Ústí nad Orlicí pomáhalo a vyrábělo

Ovšem příkladem jsou jim jejich starší kamarádi a hlavně Veronika, jejich vedoucí. Ty všichni uspořádali už potřetí Misijní ples, který navštívil i sám ředitel papežských misijních děl pan Leoš Halbrštát. Atmosféra i ohlas byl veliký a hlavně se vybralo krásných 60 tisíc korun, které poputují do křesťanských misií do Bangladéše.

To vše s úsměvem poslouchal děkan katolické farnosti Ústí nad Orlicí Vladislav Brokeš, který se zamyslel nad otázkou, zda je nutné lidi charitě učit, nebo to mají v sobě:

Misijní klubko dětí na faře v Ústí nad Orlicí pomáhalo a vyrábělo

„To je také účel setkávání dětí tady na faře, protože se jim snažíme ukázat, že když člověk má dostatek, měl by se umět rozdělit. A nejen to, být i kreativní a vynalézavý proto, aby se mohlo někomu pomoci, protože je jednoduché říci si rodičům o peníze a někam je poslat. Ale když děti stráví svůj čas třeba vyráběním drobností a pak to třeba prodají na náměstí, pak teprve poznají, kolik je s tím práce vydělat pár korun. Takže si myslím, že se k tomu společně vychováváme a pomáháme si. My učíme děti, aby byly velkorysé v té pomoci a v té charitě, ale také od nich se toho mnoho naučíme, takže je to taková vzájemná pomoc.“

Spustit audio