Devět pater plných kávy. V Ho Či Minově Městě si můžete od shonu odpočinout v neobvyklém činžáku

Zápisník Jiřího Štefla
Devítipodlažní dům v centru Ho Či Minova Města ve Vietnamu je ráj pro všechny milovníky kávy a kavárenského života. Obvyklých pár desítek minut vám na jeho návštěvu ale rozhodně nebude stačit, protože tu najdete desítky kaváren a bister. Některé z nich tam fungují už třicet let. Dostat se dovnitř ovšem není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Ten, kdo nikdy nebyl ve Vietnamu, si jen těžko dokáže představit nekonečný proud motorek ve dne v noci, bez přestání. Zdá se, že v tomto chaosu neexistují žádná pravidla, ale místní se v něm pohybují s neuvěřitelnou jistotou.
I oni ale občas chtějí uniknout. Takovým útočištěm může být budova, která na první pohled nevypadá nijak výjimečně. Má oprýskanou fasádu plnou neonových nápisů. A co nápis, to jeden bývalý byt a v něm jedna kavárna nebo bistro.
Jenže dostat se dovnitř je samo o sobě výzva. Nejprve musím skoro poslepu přejít rušnou silnici, protože semafory tady teď nefungují – a je otázka, jestli vůbec kdy fungovaly. A najít vchod do budovy taky není nic jednoduchého – nikde žádná velká cedule ani recepce. Zkouším tedy slibně vyhlížející průchod, ale namísto vůně kávy mě vítá půjčovna motorek.
Nejlíp chutná s výhledem
Nakonec se mi daří překonat úvodní nástrahy a už stoupám po točitých schodech. Budova má devět podlaží, a pokud se vám nechce po svých, můžete využít výtah. Za ten vám ale pán z místní ochranky naúčtuje asi 3 tisíce vietnamských dongů, což jsou v přepočtu asi necelé 3 koruny.
Interiér první kavárny na první pohled působí skoro až sterilně čistě. Je poznat, že tento podnik tady není dlouho. Láká ale na vlastní pražírnu. S první kávou si jdu sednout na malý balkon, ze kterého je vidět na celou hlavní třídu, a dávám se do řeči s Annou a Benem.
„Jsme z Německa a přijeli jsme sem jenom na pár dnů. Je pravda, že Ho Či Minovo Město je dost rušné a hlučné, ale tady nahoře v kavárně je to o dost klidnější. Dali jsme si ledovou kávu a užíváme si skvělý výhled na město,“ popisuje Ben.
Povídání u vaječné kávy
V podniku s názvem Madam Nguyen mají prý tradiční vaječnou kávu, kterou jsem ještě nikdy neměl. A zatímco mi ji mladý barista pořádně šlehá, dozvídám se od majitelky bistra něco víc o celém komplexu.
„Tuto budovu postavili Francouzi během vietnamské války. Nějakou dobu tady spali i američtí vojáci. Po skončení války a po pádu Saigonu v roce 1975 budovu vlastnil stát a postupně tady začali bydlet Vietnamci. Když se ale podíváte kolem sebe a projdete si všechna podlaží, tak zjistíte, že moc místních už tady není. Jsou už akorát v bytech v posledním poschodí,“ vypráví.
„Já tady mám bistro šest let. Dřív tady bylo mnohem víc kaváren, ale mnoho z nich skončilo kvůli covidové pandemii. Občas se ale objeví i nějaké nové společnosti,“ dodává.
Vzhledem k tomu, že rád při cestování objevuju kavárny a bistra, vydržel bych tady klidně celý den. Ale mám ještě jiné plány, a tak jsem aspoň po ránu nabral energii.
Související
-
Když se potkají dva Francouzi ve vietnamském pralese, vznikne nejlepší čokoláda v jihovýchodní Asii
Jednu z nejlepších čokolád, kterou jste pravděpodobně nikdy neochutnali, najdete ve Vietnamu. Její příběh přitom začíná už v 19. století.
-
„Nezapomněli jsme, ale odpustili,“ vzkazují Vietnamci a zvou americké turisty do své země
Vietnamské město Da Nang je dnes nejrychleji se rozvíjející lokalita na dlouhém vietnamském pobřeží. Cizinci o něm často mluví jako o nejkrásnějším městě ve Vietnamu.
-
Císařské hrobky ve vietnamském Hué jsou magnetem na turisty. Klid mrtvých ale není dobré rušit
Zakázané město najdete ve Vietnamu v někdejším hlavním městě Hué. Císařské hrobky nejsou tak honosné, jako ty čínské, ale v posledních letech doslova vstávají z popela.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Trump je ‚velmi rozzlobený‘ na Putina kvůli příměří. Hrozí 50procentními cly na ropu
-
Slovensko hlásí další ohnisko nákazy slintavkou a kulhavkou. Od českých hranic ho dělí 40 kilometrů
-
Vyjednavači a šedé eminence. Kdo domlouvá konec války na Ukrajině?
-
Franz: Ideály o spáse by se neměly realizovat, končí to špatně. Je důležité si budovat vnitřní svobodu