Dialog mezi kulturami

V prvních březnových dnech tohoto roku se sjeli do Káhiry učenci, politici a žurnalisté, aby se zúčastnili konference s názvem Jak myslet dialog mezi civilizacemi. Ačkoliv takových konferencí v posledních desetiletích byly stovky, teprve po událostech, které vyvolaly otištěné karikatury Muhammada v Dánsku, popírání holocaustu ze strany íránského prezidenta a fotografie mučených v Abu Ghraib, se ukázalo, že je třeba tento dialog ve skutečnosti teprve začít.

Jak najít správný tón, který by se vyhnul paušálním obviněním a falešným odpovědím? To byla hlavní otázka, s kterou se na účastníky obrátili iniciátoři konference Giancarlo Bosseti a Nina zu Fürstenberg. Oba pořadatelé vydávají v Římě malý, ale intelektuálně velice vlivný kulturní časopis Reset a pomocí svého tiskového orgánu se pokouší založit mezinárodní síť politiků, vědců, umělců a žurnalistů, která by prosadila otevřenou debatu na toto žhavé téma na místo kulturního boje.

Základní tón celé diskusi dala již vstupní řeč pana Bosettiho, který řekl, že neexistuje žádná debata bez důstojnosti debatujících a pokračoval slovy: "To ale neznamená, že se budeme tvářit, že si rozumíme, jenom proto, abychom byli k sobě slušní a ani to neznamená, že bychom se měli vyhnout vzájemné kritice." Jak tento požadavek prosadit bylo těžké, se ukázalo již v prvních minutách konference, kdy jeden z účastníků Sayed Yassin z Al Ahram Centre pro strategická studia, které je blízké vládě, opustil sál. Odmítl se zúčastnit debaty v panelu nazvaném: Co bychom se navzájem od sebe mohli naučit?

Bývalý předseda italské vlády Giuliano Amato se nenechal vyvést z míry a klidně zahájil debatu ve věcném tónu: " Éra nihilismu v evropské filosofii je za námi," řekl a pkračoval:" Naši filosofové přemýšlí nyní o respektu, který dlužíme ostatním a jak můžeme definovat obecné blaho ve světě, v kterém vedle sebe existuje více legitimních vizí dobra a které spolu musí koexistovat." Podle tohoto řečníka se postsekulární Evropa učí moc náboženství novým způsobem promyslet a akceptovat.

Bývalý německý ministr vnitra Otto Schily zase hovořil o respektu vůči náboženským citům a praktikám druhých, ale stejně důrazně upozornil na to, že v našem kulturním prostoru nebude nikdy žádná tolerance vůči ukamenovávání, drcení genitálií, sňatkům z donucení a nábožensky motivovanému teroru. Egyptský moderátor panelu trochu potměšile vystoupení komentoval slovy, že ministři vnitra velice zřídkakdy vystupují jako obhájci lidských práv.

Egyptský filosof Hassan Hanafi, který vystudoval Sorbonu a dnes vede v Kahiře filosofický institut, zase ve svém projevu žádal odkolonizování našeho myšlení. Načrtl obaz západního myšlení, které je zcela vyprázdněné a zbavené duchovního a morálního rozměru. Proti němu postavil vitální myšlení islámu, které je spojeno s jiným rozumem, jinou vírou a jiným společenským pořádkem. Tento pan profesor byl dříve přesvědčeným marxistou, nyní vidí všemnocný lék v islámu. Pokud by v Egyptě vyhráli muslimští bratři jako v Palestině, byl by asi jejich hlavním ideologem, podotýká Die Zeit.

Úplně opačně hovořil íránský filosof Ramin Jahanbegloo, který mluvil o tom, že už i tamní duchovní uvažují o oddělení státu a církve, jako je tomu v naší civilizaci. Podle něj politika náboženství korumpuje a říkal, že byl šokován, když viděl protesty radikálních muslimů proti zveřejněným karikaturám.

Ve svém projevu reagoval i na antisemitská vyjádření svého prezidenta a auditoriu sdělil, že právě otiskl esej o návštěvě Osvětimi.

Jak je tedy vidět, různost skutečně existuje i v islámském světě, ale jak autor článku v Die Zeit upozorňuje, prostor pro podobnou diskusi mimo rámec takovéto konference prakticky neexistuje. Ukázalo to i jedno ze závěrečných vystoupení mladého muže, který křičel velice rozzlobeně, že islám nepotřebuje žádný dialog, žádnou demokracii a žádnou sekularizaci, protože v islámu již všechno je, co člověk potřebuje. Islámští účastníci se za řečníka trochu styděli, klopili oči, ale nikdo neměl odvahu proti němu podobně ostře vystoupit.