Dlouho jsme žili jako v bavlnce. Teď už víme, jak křehké jsou jistoty, které jsme měli, myslí si designérka Marešová

„Beru to tak, že krize je čistící a je to vlastně nějaká katarze. I když je teď třeba těžší období, tak je to i období změny – a někam nás to posune,“ uvažuje.

Čtěte také

Nová lanovka na Petřín by měla mrkat nebo se červenat, popisuje autorka vítězného projektu designérka Marešová

Designérku Marešovou krize nutí ještě víc přemýšlet o udržitelnosti. „Mám ráda udržitelnost, ale tu opravdovou. Některé věci, které udržitelně vypadají, ale takové vždy nejsou. To se stává u velkých, globálních firem, protože ty už z toho principu, že jsou globální, nemůžou být nikdy udržitelné,“ popisuje.

Současná krize ji dovedla i k dalšímu názoru na svět. „Najednou jsou tady závažnější problémy než to, jestli budu dnes mít bílou nebo černou košili. Dlouho jsme byli v bavlnce a teď vidíme, že to, co nám přišlo jako jistota, je hrozně křehké. Proto si myslím, že se nám změnilo i myšlení.“

„Proto mám někdy chuť jít dělat něco úplně jiného, přestože mi okolí říká, že to, co dělám, smysl má.“

„Občas si říkám, že chci jít reálně někam pomáhat přímo těm lidem. Anebo jsem si někdy před půl rokem říkala, že bych jela čistit oceán a dělat věci, které jsou vidět hned… To mne napadá docela často, ale pak mi dojde, že třeba moje lanovka (na Petřín) má smysl, protože je pro lidi – a my tady žijeme, a i když je doba taková, jaká je, je třeba mít i různé radosti. Takže pak si řeknu, že (moje práce) prostě má smysl.“

Čtěte také

Vibrátor nebo tramvaj? Oboje musí dobře fungovat a skvěle vypadat, říká designérka Marešová

Marešová se snaží na všem vidět spíš to pozitivní a to, co ji samotnou štve, měnit a navrhovat jinak. Má i recept na to, jak zvládat krizi.

„Člověk si musí říct, že jeho život není nějak strašně dlouhý na to, aby si ho prostěžoval a proplakal. To by byla opravdu škoda. Takže je skvělé se obklopit dobrými lidmi a občas nesledovat zprávy a dělat a mluvit o tom, co má člověk rád – a hned je líp.“

Sama se také snaží žít udržitelně. „Snažím se mít málo věcí a mám pocit, že žiji docela jednoduchý, snad celkem udržitelný život. Nemám auto, proto jezdím z Malé Strany na kopec na Letnou tramvají. Asi by pro mne bylo hrozně těžké bydlet třeba na okraji Prahy v nějakém satelitu, abych musela každý den koukat jen na televizi a pak strávit 40 minut v autě. To mi přijde strašně špatně strávený čas.“

„Proto miluji to, že můžu po Praze chodit pěšky a bydlet v centru. A zároveň je Malá Strana taková vesnice – a to mě strašně baví. Snažím se vše nastavovat tak, abych měla fakt jednoduchý život,“ uzavírá.

Celou Osobnost Plus Michaela Rozsypala si poslechněte v audiozáznamu.