Dnešní Žid by měl být široce vzdělaný, tvrdí britský pedagog
O jednom židovském učenci se v Talmudu píše, že nikdy neokusil snídani, dokud své dítě neodvedl do školy. Vzdělání totiž bylo v židovské kultuře odjakživa nejvyšší hodnotou. A přitom nejde jen o znalost Božího zákona, Tóry a Talmudu, ale i o to, jak vlastně správně učit a jak člověka vést.
Jak pěstovat židovskou identitu? Jak vychovávat sebevědomé židovské osobnosti? Tak zněly hlavní otázky mezinárodního semináře pro učitele a lektory židovských vzdělávacích organizací. Ten se pod názvem Mechanchim se konal nedávno v Praze.
Spisovatel a pedagog Clive Lawton z Velké Británie poskytl pozoruhodný pohled na úlohu židovského prvku v moderní společnosti.
„Když nás nebude slyšet a nenabídneme světu to, co jako Židé nabídnout můžeme, svět bude o to chudší. Bohužel většina Židů je dnes v židovství neuvěřitelně nevzdělaná, takže o něm těžko mohou mluvit. Říkají nakonec totéž, co ostatní.“
Lawton celý život působil jako učitel na židovských školách. Svou vzdělávací vizi vtělil v roce 1980 do mise charitativní organizace pro židovské vzdělávání Limmud. Ta míří na všechny Židy světa bez rozdílu, mimo náboženské nebo politické názory. Je aktivní i v Česku. Na seminářích, při studiu Tóry, ale i na koncertech nebo programech pro děti se snaží „posunout židovství každého o krok dál“.
„Dnešní Žid by měl být široce vzdělaný, aby se cítil pohodlně v různých kulturách. Například by měl umět mluvit o Shakespearovi stejně jako o Maimonidovi. Nechci, aby Židé znali jen Shakespeara a neměli páru, kdo je Maimonides.“
Globalizovaný svět je často plný protichůdných idejí a hodnot. Obstát v něm není snadné, připomíná pedagog.
„Narůstá pocit, že všechna etnika mají právo se prosadit. Zatímco dříve národům šlo o vytvoření vlastního státu, dnes se snaží spíše uplatnit svou vlastní kulturní identitu.“
Důsledky tohoto vývoje vidíme v moderní společnosti. Ta je víc než kdy jindy míšením různých kulturních tradic. A díky tomu, že můžeme porovnávat, jsme si i více jisti vlastní odlišností a nemusíme se za ni stydět, tvrdí Lawton.
„Takže nakonec zjistíme, že nejsme zas tak podivní a zvláštní, jak jsme si o sobě dříve mysleli. Víme, že jsme odlišní a že naše odlišnost má svou hodnotu.“
Uzavírá Clive Lawton.
Kam u nás můžete zajít na anglickou šábesovou bohoslužbu? A proč neleží pražská Jeruzalémská synagoga v Židovském Městě? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
