Do historie dnes může vstoupit každý. Databáze dějin všedního dne čeká na vaše vzpomínky

Významných událostí, osobností a pamětníků, kteří je zažili či na ně vzpomínají, je všude plno. Ale co všední, obyčejný život? Jak jej lidé prožívali a vnímali? To už do detailů tolik neznáme, protože všednost zkrátka často nebyla považována za hodnou zaznamenání. A když, tak formou soukromých deníků či korespondence. Tyto písemnosti však mnohdy nepřežily své autory. Jejich potomci, pokud v pozůstalosti narazili na podobné dokumenty, nevěděli, co si s nimi počít. Taková situace by i snahou historiků už příště nastat nemusela.

Aby se nezapomnělo

Do Databáze dějin všedního dne můžete poslat paměti své babičky či vlastnoručně sepsané vzpomínky na to, co vám babička vyprávěla. Ale kromě deníků a korespondence také další písemnosti, úřední dokumenty, doklady či například fotografie, které se vám doma povalují a zabírají místo. Pokud byste si je však chtěli uchovat i ve svém rodinném archivu, není problém. Historikové si je zdigitalizují a zase vrátí jejich původnímu majiteli. Přiznejme si, deník babičky pro nás má především osobní hodnotu, ale bude to platit i v dalších generacích? Nebo uvítáme vědomí, že jednou neupadne v zapomnění či v kontejner na tříděný odpad, nebo dokonce směsný.

Čtěte také

Tuzex? Vlastně to byla státem provozovaná pračka špinavých peněz, odpovídá historik Havlík

Jak taková databáze funguje? I ona má svou historii, která se začala psát, alespoň v našich končinách, už zkraje 90. let. Tehdy také zazněla v časopisech výzva, kdy historikové žádali vzpomínky na každodenní život. Setkala se tehdy s poměrně hojnou odezvou. Podařilo se shromáždit dokumenty zhruba od 500 pamětníků. Teprve s možnostmi, které přinesla dnešní doba, především digitalizace a internet, se škála jejich využití stále více rozšiřuje. Historikové dokumenty získané před 30 lety zdigitalizovali a společně se spuštěním Databáze dějin všedního dne přišli s opakovanou výzvou. I ta má zatím nemalou odezvu. Může za to snad i vzrůstající obliba témat z každodenního života v literatuře. Jak vzpomíná spoluautor tehdejší výzvy, historik Milan Hlavačka, počátkem 90. let s touto tematikou příliš neuspěl: „Já jsem si předtím udělal takovou malou anketu po nakladatelstvích, kde jsem vydával své knížky. Ptal jsem se, zda by nebyl zájem o takovouhle literaturu – každodennosti, každodenních zkušeností normálních lidí – a jasně řekli: to se prodávat nebude.“

A přece se prodává

Čtěte také

Konzum za socialismu: Touha po svobodě byla slabší než touha nestát ve frontě, konstatuje historik

Možná je to tím, že počátkem 90. let měli lidé každodenní normalizace po krk a raději se vrhali do žití i čtení velkých událostí. A dnes? Když se rozhlédneme po pultech knihkupectví, hrdinové každodenního života na nás vykukují ze všech stran. V Databázi dějin všedního dne si tyto příběhy může přečíst a objevovat nečekané literární talenty jakýkoliv čtenář. Historikové mohou z těchto materiálům navíc čerpat poznatky i citáty do svých knih a studií. V ediční řadě Dějiny všedního dne dosud vyšla publikace Vojtěcha Kesslera a Josefa Šrámka „Tváře války: Velká válka 1914-1918 očima českých účastníků“. A další, vzpomínky na dětství vídeňských Čechů, by měla vyjít v dohledné době.

Jaká je odezva na poslední výzvu a jak databáze funguje, to se vypravila zjistit autorka pořadu Historie Plus přímo za historiky, kteří ji připravují. A nešla s prázdnou, také sebou nesla jeden příspěvek do databáze…