Dohoda Číny s Japonskem

K tak citlivým lokalitám donedávna patřila část Východočínského moře. Čína a Japonsko se léta nemohly dohodnout, kdo z nich tu má být pánem - a Japonsko, navzdory jeho pacifistické ústavě, spor v jednu dobu dokonce vyprovokoval k tomu, že tam vyslalo válečné lodě. Důvod sváru? Stojí za to: podmořská ložiska zemního plynu.

Japonsko i Čína dnes mají robustní ekonomiky. Oběma ale - právě kvůli velkému rozmachu - nestačí jejich surovinové zdroje.

Pokud jde o zemní plyn, je na tom znatelně lépe Čína, která má vlastní zásoby a svou potřebu z nich zatím může krýt. Při prudkém růstu čínské ekonomiky je ale jasné, že se to brzy změní. Číňané horečně hledají zahraniční dodavatele. Jenže většina z nich má své vady na kráse. Sousedé z Ruska by plynovod do Číny chtěli vést trasou, která vyhovuje jim, a nikoli Číňanům. A nijak je nenadchla čínská představa, že by svůj plyn měli do Číny dodávat za polovinu ceny, za kterou ji prodávají zemím Evropské unie. Plyn od dvou dalších dodavatelů, s nimiž se Čína dohodla, Kataru a Austrálie, prodraží i přepravní poplatky. Barma, která je na Pekingu politicky a vojensky závislá, by byla levnější, protože je blíže. Leč s ní je zas jiná svízel: kapacita stávajícího plynovodu překračujícího čínsko-barmskou hranici je malá. Plyn z Barmy Čínu nespasí.

I proto se Peking před lety rozhodl, že podmořských ložisek plynu a ropy v oblasti, které říká Čchun-siao, se nevzdá.

Ustoupit však nechtělo ani Japonsko, už jen proto, že je na tom surovinově mnohem hůře než Čína. Takže by oblast, pro niž má vlastní jméno, Širakaba, potřebovalo ještě naléhavěji.

A zatímco se politici přeli, kudy vede námořní hranice - zda po okraji kontinentálního šelfu, jak tvrdili Číňané, anebo po čáře poledníku, jak oponovali Japonci -, čínští těžaři se začali tužit. A právě tato těžba ve sporném regionu vyprovokovala Tokio k zmíněnému vyslání válečných lodí. Takřka zároveň se však začalo jednat. Čtyři roky rozhovory nikam nevedly - ale teď se podařil průlom.

Jaké jsou základní body čerstvé dohody?

Ložisko budou Čína a Japonsko využívat společně. Těžit budou Číňané, ale Japonci přispějí investicemi a zisk se bude dělit.

Obě strany si dohodu pochvalují. Čínské ministerstvo zahraničí mluví o oboustranném vítězství, a šéf japonské diplomacie Masahiko Komura k tomu dodává: "Je to dobrý příklad, jak Japonsko a Čínou mohou vyřešit i obtížné problémy. Tím, že spolu budou mluvit."

V tomto dialogu, který se točí kolem zemního plynu, chtějí Tokio a Peking pokračovat. --- Nynější dohoda se týká jen části ložisek ukrytých pod dnem Východočínského moře, a kdyby odsud plyn vytěžilo samotné Japonsko, vystačil by mu na pouhé tři týdny. Zbývá se domluvit na využití nejméně tří dalších podmořských nalezišť. Pokud se však zvolí stejný postup jako nyní, a to je pravděpodobné, půjde to snadno.

Dohoda o Čchun-siao alias Širakabě je známkou a zároveň i součástí zlepšování čínsko-japonských vztahů. Za japonského premiéra Koizumiho - skončil před dvěma lety - bývaly velmi špatné. Teď jsou na nejlepší úrovni za několik posledních desetiletí. Japonský premiér navštívil Čínu, čínský prezident přiletěl do Tokia - a nehledali, co jejich země rozděluje, nýbrž to, co je spojuje. Čína a Japonsko totiž nejsou jen konkurenty, ale také partnery. A partnerství jim prospívá. Japonsko už do Číny vyváží více výrobků než do Spojených států. Japonci patří k největším investorům do čínské ekonomiky, ale přibývá i čínských firem, které investují v zemi vycházejícího slunce.

Samozřejmě, ne všem se to líbí. Proti dohodě o společném využití podmořských ložisek protestoval před japonským velvyslanectvím v Pekingu hlouček demonstrantů. Další kritika se objevila na internetu. Mnoho Číňanů není Japoncům dodnes ochotno odpustit zvěrstva, jichž se jejich předci dopouštěli za druhé světové války. Náměstek čínského ministra zahraničí Wu Ta-wej proto považoval za nutné veřejně říci, že dohodou o společném využití podmořského plynu se Čína nijak nezříká své svrchovanosti nad spornou oblastí.

To ale neudělá ani Japonsko.

Takže spor trvá. Nové je to, že nehrozí válka. Neříká se tomu pokrok?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .