Dohoda nad vládním programem bez překvapení
"Pokud bychom to zítra neschválili, tak už bych to považoval za poměrně velký problém," řekl ve středu večer premiér Gross a myslel tím čtvrteční finální schůzku předáků koaličních stran nad textem programového prohlášení kabinetu. Velký problém však patrně nenastal, neboť dnešní odpoledne už agentury chrlily zprávy, že ke shodě lídrů došlo. Málokdo mohl čekat něco jiného. Od rozdělení ministerských křesel a po té, co Gross prezidentu Klausovi předal sto a jeden podpis zákonodárců podporujících vznik obnovené trojkoalice se předem nastíněný scénář naplňoval. Ne sice překotně a bez obtíží, nicméně však jistě.
Gross se nemusel dohadovat s unionisty, spokojenými s udržením u moci a smířenými s postoupením ministerstva pro místní rozvoj sociálním demokratům, neboť tento úřad, jehož význam stoupl vstupem do Evropské unie, nemohli vzhledem k velikosti poslaneckého klubu a katastrofálním preferencím v partii o křesla udržet. Kompenzace silovým resortem obrany je nadto důstojná už proto, že unionistický ministr Kühnl bude často vidět. Zřejmě složitější to měl premiér s KDU-ČSL, v jejímž čele stojí pevný Kalousek, přichystaný osobně vstoupit teprve do vlády s občanskými demokraty a vědomý si nepostradatelnosti lidovců v koalici. Kalousek si mohl dovolit trvat na svém a přimět naopak Grosse k větší pružnosti v otázkách sociální rozhazovačnosti i v základních zahraničně politických tématech. Nu a konečně životně důlěžité bylo, aby statutární šéf ČSSD zpracoval vnitrostranickou opozici. Té se už před dvěma lety nezamlouval vznik koalice s unionisty a - pošťuchovaná zezadu expremiérem Zemanem, házela vlastní straně pod nohy jeden příslovečný klacek za druhým, přičemž hovořila o takzvaném "návratu k původnímu programu sociální demokracie". Jakmile se i toto podařilo (jak a za co se dříve či později vyjeví), pak už zbývalo vlastně jen minimum, při Grossových vyjednavačských schopnostech poměrně snadno dosažitelné. Premiér by sice jistě rád předložil sněmovně a především veřejnosti text populistických slibů a pokud by na ně měl prostředky, s chutí by je i plnil a přitahoval tak nazpět odpadlé voliče. Ale jako bytostnému realistovi mu příliš nevadilo ustupovat například lidovcům v otázce plošných přídavků na děti. A zvládl dokonce tento škrt v návrhu programu obhájit před radikálnějšími spolustraníky, s nimiž zatím nejspíš dovede komunikovat efektivněji, než jeho předchůdce. Včerejší kuloárové informace říkaly, že v zásadě schází už jen vyřešit některé priority zahraniční politiky, do které sociální demokraté Laštůvka a exministr Kavan šťouchají z pozic, které se musí líbit komunistům. Jde například o několikrát již odloženou smlouvu s Vatikánem, s nímž by ale vláda chtěla konečně vztahy upravit a na tom jistě trvají lidovci. Kavan a Laštůvka nemají v lásce ani Spojené státy, ale vlastně ani Evropskou unii, vadila jim dosavadní proamerická a proevpropská orientace ministra Svobody a zřejmě bojovali do poslední chvíle o přesnou podobu některých formulací textu prohlášení. A konečně výše zmíněným sociálním demokratům záleží na podmínkách nasazování českých vojáků v zahraničí v čemž by jistě nalezli souhlas i u dost vysokého procenta českých voličů, domnívajících se, že co nás nepálí, nemáme hasit. Další sporné otázky už jsou spíše podružné. Unie svobody se nehrne do budování jezů na Labi, proti němuž protestují dlouhodobě ekologové a spekulovalo se o tom, že v prohlášení bude jen méně závazná zmínka o zlepšování plavebních podmínek největší české řeky. A jistý spor se vedl kolem úpravy pracovněprávních vztahů, respektive o tom zda tu má hrát hlavní roli zákoník práce, jak by si představovala levicová ČSSD a nemínila od toho ustoupit, anebo spíše občanské právo, jak doporučuje pravicová US-DEU. V očekávaně spíše bezobsažném prohlášení najdeme záměr na ustanovení společného zdanění manželů, tisícikorunu pro prvňáčky a je třeba si povšimnout, že menší strany přiměly Grosse upustit od plošných majetkových přiznání, které by se týkat jen veřejných činitelů zatímco ix-krát prosazované a pak zase zavrhované registrační pokladny prošly. Pravý politický evergreen několika volebních období hodlá totiž zavést i tato vláda. V makroekonomických číslech bude program kabinetu asi dost opatrný a pokud jde o reformu veřejných financí, pak se asi žádných slibů čtenář textu nedočká. Což ovšem neznamená, že koalice nezkusí tu a tam něco v tomto smyslu prosadit i bez programové proklamace.
