Doživotí pro strůjce rwandské genocidy

Na to radikálním Hutuům stačilo pouhých sto dní. Mezinárodní trestní tribunál pro zločiny ve Rwandě ve čtvrtek Bagosoru odsoudil na doživotí, tedy k maximálnímu trestu, který může udělit. Stejný trest udělil i dalším dvěma mužům. Symbolicky tím udělal tečku za jednou z nejtragičtějších genocid konce 20. století.

Rwandské masakry ovládly zemi poté, co bylo 6. dubna toho roku dosud neznámými pachateli sestřeleno letadlo s hutuským prezidentem na palubě. Bagosora byl jedním z těch, kdo atentát využili jako záminku pro rozpoutání toho, co on sám tehdy označil za "apokalypsu". Zabíjeni byli nejen Tutsiové, a,e i ti Hutuové, kteří se odmítali na násilnostech podílet. Na rozdíl od takřka průmyslových genocid poloviny 20. století, jaké známe z moderní Evropy, ta rwandská byla vykonána převážně mačetami.

Že šlo o genocidu, tedy pokus o vyhlazení celého národa, však není pochyb. Masakr byl vyvrcholením dlouhodobých sporů mezi Hutuy a Tutsii, který sahal částečně až do koloniálních dob, kdy si Belgičané vybrali Tutsie a nikoli Hutuy jako své hlavní spolupracovníky.

Rozsah a způsob, kterým byli lidé zabíjeni a masakrováni, zarazil celý svět, ale zároveň takřka nikdo nebyl schopen násilnostem, které připomínaly oheň šířící se vyschlou krajinou, jakkoli zabránit. Do masakrů byli pod hrozbou zabití vtaženi i ti Hutuové, kteří by se jinak pravděpodobně na vraždění nikdy nepodíleli.

Pozdější vyšetřování jasně ukázalo, že genocida nebyla náhlým výbuchem hněvu. Radikální Hutuové ji předem připravovali a shromažďovali za tímto účelem zbraně. O tom se například od svých zdrojů už v roce 1993 dozvěděl kanadský generál Romeo Dallaire, který měl přímo ve Rwandě z pověření OSN dohlížet na jednéní o smíru mezi oběma komunitami. Dnes Dallaire říká, že mohl zachránit statisíce životů, kdyby ho lidé v Evropě a Americe poslouchali - nikoho prý ale situace ve Rwandě nezajímala. Podle Dallaira i tehdejší generální tajemník OSN Butrus-Ghálí - i jeho nástupce a v té době šéf mírových operací Kofi Annan - odmítali jakkoli účinně zasáhnout. Spojené státy byly zas otřeseny neúspěchem své mise v Somálsku, po které byla těla amerických výsadkářů vláčena po ulicích. Na Francii, která byla v této oblasti silně politicky i vojensky zaangažovaná, dokonce ulpělo podezření, že se na masakrech podílela. Tvrdí to alespoň zvláštní zpráva, kterou letos ve Rwandě vypracovali. Ta viní i z politické viny i tehdejšího prezidenta Francoise Mitteranda, a hovoří o tom, že zabíjení se účastnili i francouzští vojáci. Paříž tuto zprávu ovšem jednoznačně odmítla a tvrdí, že de politicky motivovaná.

Tak či onak, jednalo se o jeden z vůbec největších masakrů závěru 20. století, který se sice pozdě, ale přece vryl do svědomí světa. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu byl zřízen Radou bezpečnosti OSN už v listopadu 1994, tedy pár měsíců po masakrech, a pracovat začal o tři roky později. Soud zatím rozhodl ve 34 případech. V pěti z nich obžalované zprostil obvinění. Bagosorovo odsouzení je už jen symbolickým zadosti učiněním, které obětem nepomůže, i když strůjce masakru už asi z nikdy z vězení nevyjde živý. Podle jiných je symbolicky velmi důležité, že odsouzen byl velmi vysoký činitel. Podle některých názorů totiž může čtvrteční rozsudek posílit pozici Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, který nedávno obžaloval súdánského prezidenta Bašíra z genocidy v Dárfúru. Právě tato obžaloba je mnoha politiky třetího světa vnímána jako důkaz proti-afrického smýšlení některých mezinárodních institucí. To se možná projeví už brzy, protože tribunálu zabývajícímu se rwandskými zločiny brzy vyprší mandát. O jeho prodloužení bude rozhodovat valné shromáždění OSN, v němž mají diktatury stejný hlas jako demokracie

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .