Drahé laciné gesto
Není laciných gest. Právě toto si nyní na vlastní kůži ověřuje česká vláda. V létě totiž důchodcům a rodinám s dětmi nabídla jednorázové přilepšení a nyní také kvůli tomu nemá na vyplacení některých sociálních dávek. Přitom v létě, když o jednorázové výplatě kabinet rozhodoval, musel počítat s tím, že mu velmi pravděpodobně vydané miliardy budou chybět.
Vláda spoléhala na zázrak v podobě vyššího výběru daní, ten se nekonal. Nebo pouze částečně a nemohl stačit na financování dalších a dalších slibů. Řeč je například o skokovém zvýšení platů policistů, ke kterému by mělo dojít, nebo o vyplacení části tzv. čtrnáctých platů státním zaměstnancům. Přesto by si vláda ani nyní nemusela lámat hlavu s tím, kde chybějící peníze získat a vymýšlet nejrůznější účetní triky. Státním rozpočtem ročně protečou stovky miliard korun.
Z tohoto úhlu pohledu je tudíž pár miliard poměrně zanedbatelnou částkou. A protože tyto peníze musí ze zákona stát vyplatit, děj se co děj, mohl by na ně vzít peníze tím, že seškrtá některé položky na straně výdajů. Letitá zkušenost totiž dokazuje, že s penězi ze státního rozpočtu se zbytečně plýtvá. Názorným příkladem může být listování věstníkem Nejvyššího kontrolního úřadu.
V něm se objevují výsledky kontrol hospodaření se stáními prostředky a pravidelně jsou objevovány závažné nedostatky. Mnohdy týkající se stovek milionů korun. Dalším příkladem nehospodárného nakládání s penězi daňových poplatníků, tedy s výdaji státního rozpočtu, je neuvěřitelný rozmach úředníků. Jejich počet a náklady na jejich fungování vůbec neodpovídají kvalitě a rozsahu nabízených služeb. V kapitolách jednotlivých ministerstev by se rovněž našly peníze, které by se daly uspořit a nikoho by to příliš nebolelo. Přesto politici opakovaně nenacházejí odvahu k razantním škrtům.
A je v této situaci lhostejné zda se jedná o vládu pravicovou či levicovou. Alespoň dosavadní zkušenosti k takovémuto tvrzení opravňují. Proto není podstatné, jakým způsobem se vláda nakonec rozhodla chybějící peníze získat. Důležité je, že kabinety opakovaně podléhají pokušení, jak přilepšit určitým vrstvám obyvatel. Způsoby jakými to vlády činí nejsou dobře promyšlené a z dlouhodobého hlediska nic neřeší. Názorným příkladem jsou důchodci. Ti sice jednorázově dostali v létě tisíc korun. Mohou si říci, že je to lepší, než nic. Ovšem pro lepší poměr důchodu ke mzdě a tím pádem k vyšším příjmům penzistů, by potřebovali zásadní reformu. Bez ní mají jistotu, že jim sice kabinet občas může mírně přidat, přesto se průměrný důchod bude čím dál tím více propadat vůči průměrné mzdě.
O důchodové reformě se však zatím léta pouze mluví, konkrétní činy nenásledují. Takže důchodci musí i nadále spoléhat na to, že se nezhroutí tzv. průběžný systém. Ten je založen na tom, že důchody jsou vypláceny z peněz získaných z daní lidí v produktivním věku. A těch je ve stárnoucí populaci čím dál tím méně. Což může znamenat, že by tito lidé měli odvádět čím dál tím více peněz na důchody, nebo se penze musí výrazně snižovat. Případně musí stát chybějící finance sebrat jinde. Hrozící nebezpečí poměrně trefně charakterizoval ekonom Pavel Kohout v Hospodářských novinách, cituji: "Průběžný penzijní systém je vlastně megaspekulací na populační růst. Je trvale udržitelný pouze v podmínkách rostoucí populace. Podobně jako v případě pyramidových her, systém funguje pouze tehdy, dokud přibývají nový účastníci." Konec citátu ekonoma Pavla Kohouta.
Lze k němu dodat pouze to, že noví účastníci přibývají velmi pomalu a jejich přírůstek zdaleka nestačí. Zkrátka čeští politici hrají s občany pyramidovou hru, která nemůže mít dobrý konec. Jakoby jim šlo o jediné, aby ve chvíli, kdy dojde ke krachu systému, nebyli právě u moci a nenesli za něj přímou odpovědnost. Takže je načase, aby občané dali politikům najevo, že nestojí o laciná gesta, která jsou ve svém důsledku nakonec drahá, ale že chtějí jasné záruky, že sociální a penzijní systém bude dobře a dlouhodobě fungovat.
Zatím je založen na vytloukání klínu klínem a na drobném korumpování občanů různými sliby. Nejhorší na tom je, že to dotyčným prakticky vůbec nevadí. Lepší tisícovka v hrsti, než slušný důchod na střeše.
