Drogy, teror a Tálibán
Od dobrých zpráv z Afghánistánu jsme si už vlastně odvykli. Konec konců letošní rok je alespoň co do počtu vojáků zabitých v této zemi vůbec nejhorší. Obrázek poněkud napravuje dokument Úřadu pro drogy a zločin Organizace spojených národů.
Podle jeho údajů se za poslední rok snížila afghánská produkce opia o 10 procent a plocha, na které se pěstuje, dokonce o dvacet procent. Když si uvědomíme, že 90 procent veškerého opia, tedy suroviny, ze které se vyrábí heroin, pochází z afghánského území, je to významný zvrat.
Vůbec nejlepší čísla přišla z provincie Hílmand, jež je největším producentem opia v zemi, a je také z velké části pod kontrolou Talibanu. O boj s Talibanem se tu starají britské jednotky, a ty si přičítají za zásluhu, že se meziročně výrazně snížila výroba látky, jež na západě ničí statisíce životů. Pokus o západní ovládnutí Afghánistánu je tedy možná chápat nejen jako boj proti terorismu, ale i jako pokus o likvidaci zdroje jednoho z největších zlořádů západní civilizace.
Sami Britové svůj úspěch přičítají své promyšlené činnosti, která zahrnuje i programy, při nichž afghánští farmáři dostávají zdarma osivo neškodných rostlin, zejména obilnin. Tím afghánské zemědělce pozitivně motivují k odchodu od pěstování makovic. Na celou věc je možné pohlížet i skepticky. Výroba opia se sice v posledním roce snížila, ale pořád je dvojnásobná oproti stavu před několika lety. Navíc světové ceny heroinu v poslední době výrazně poklesly, a tak producenti i distributoři této drogy mají zájem na dočasném omezení produkce a opětovném zvýšení cen na trhu. V Afghánistánu samotném je prý uskladněna zásoba asi 10ti tisíc tun opia, která by stačila zásobovat světový trh po dva roky, i kdyby se žádné nové už nevyrábělo.
Západní síly mají mimořádný zájem na maximálním potlačením produkce drog z mnoha důvodů. Nejde jen o podkopání základů narkomanie na západě, jde i o osud samotného Afghánistánu. Obrovské příjmy z prodeje těchto látek jsou nyní hlavním zdrojem příjmů povstaleckých skupin, a jak se zdá, mnohé jejich členy finanční příjem motivuje více než ideologie. Odstřižení od příjmů by tedy znamenalo i vojenské oslabení povstalců. Navíc lze pozorovat prorůstání Talibanu a drogových kartelů, a vytváření zcela nového typu nepřítele.
Peníze, které se v celém narko-byznysu točí, mají navíc nesmírně korosivní dopad na celý systém veřejné správy, a mají za následek, že Afghánistán patří k nejvíce zkorumpovaným zemím na světě. To dále odcizuje vládu od lidí a narušuje jakoukoli západní snahu postavit Afghánistán na nohy.
Proti afghánské vládě a proti Západu však obyčejné Afghánce může postavit i samotná snaha bojovat proti pěstování opia. Jak se ukazuje, pouhé ničení polí nebo pronásledování překupníků nefunguje, protože zemědělci to vnímají jako pokus připravit je o živobytí.
V současné době se Američané v Afghánistánu pokoušejí zužitkovat zkušenosti, které mají se zhruba desetiletým programem boje proti výrobě a prodeji drog v Kolumbii. V mnoha ohledech jsou si oba případy podobné. Jsou to dva významní producenti nebezpečných látek - buď kokainu, jako v případě Kolumbie, nebo heroinu, jako v Afghánistánu. Jsou tu rozsáhlé těžko kontrolovatelné oblasti a také masa prostých rolníků, kteří jsou ochotni pěstovat cokoli, co mají šanci dobře prodat. A jsou tu také povstalecká hnutí, která na prodeji drog vydělávají - v případě Kolumbie je to organizace FARC. Zkušenosti z Jižní Ameriky říkají, že je třeba přistupovat k boji proti pěstování a prodeji drog na základě rozsáhlého a dobře financovaného plánu, protože samotné ničení polí s kokou nebo makovicemi nestačí. Je třeba rolníkům systematicky nabízet alternativy a podporovat pěstování jiných rostlin. Opatrní odborníci však upozorňují i na důležité odlišnosti, včetně faktu, že Kolumbie je na v mnoha ohledech normální země s fungující vládou, armádou a úřady, což se o Afghánistánu ani po 8 letech západní přítomnosti nedá říci.
V zásadě ale doporučení vyplývající z kolumbijské zkušenosti jdou v mnoha ohledech podobným směrem, jako zvláštní zpráva generála Stanleye McCrystala o dalším postupu v Afghánistánu. Generál McCrystal se snaží poučit i z nedávného relativně úspěšného postupu svého kolegy Petreuse v Iráku. Ten nejen navrhl mohutné zvýšení počtu vojáků a přetahování povstalců na vládní stranu, ale i získávání podpory místního obyvatelstva. Američtí vojáci v Afghánistánu by tedy nyní měli mnohem více dbát na ochranu afghánských civilistů jak před Talibanem, tak i před vlastními přehmaty. Používání letectva místo pěchoty vedlo k mnoha zbytečným ztrátám životů obyčejných Afghánců a samozřejmě i ke změně jejich postoje vůči cizím vojákům. Až dosud, tvrdí McCrystal, americká armáda připomínala býka, který se s každým útokem na matadora spíše oslabuje, než by získával převahu.
Získání podpory domácího obyvatelstva je tedy nepochybně klíčem k obratu, na který všichni čekají déle, než si původně mysleli. A čekání bude možná ještě delší, protože mezinárodní společenství se dostalo do ošemetné situace tváří v tvář údajným podvodům při nedávných prezidentských volbách. Američané, Britové a další čelí nebezpečí, že budou vývojem situace donuceni podporovat prezidenta Karzaje, jenž ovšem v očích obyvatel ztratí legitimitu, a jeho ochránci, bez ohledu na své dobré úmysly, s ním. Je tu ovšem ještě šance, že i po spočítání zmanipulovaných hlasů bude mít Karzaj méně než 50 procent, a bude se muset se svým hlavním rivalem Abdulláhem utkat ještě v druhém kole, které snad proběhne uspokojivěji, než to první. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
