Důležité volby na pokraji zájmu
Je definitivně rozhodnuto o tom, kdy si budou moci občané České republiky vyzkoušet nový pocit. Bude jím šance zvolit své zástupce do Evropského parlamentu. Možná, že někteří se budou ptát, proč? Vždyť už do Bruselu putuje Miloš Kužvart.
Podle dosavadních zkušeností je totiž zřejmé, že značná část veřejnosti nemá příliš jasno v tom, jaký je rozdíl mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Právě do první instituce jako tzv. eurokomisař míří Kužvart. Druhá je zjednodušeně řečeno obdobou českého parlamentu a právě do něj budou lidé v České republice vybírat hned 24 zástupců. Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění by v červnu mělo k urnám zamířit zhruba 60 procent voličů.
Zkušenosti s volební účastí však naznačují, že jde o příliš vysoké procento. Účast by patrně měla být výrazně nižší. Jak už zaznělo, lidé příliš nechápou smysl Evropského parlamentu a hlavně problémy Evropské unie jsou pro ně na hony vzdáleny jejich každodenním starostem. Vyplývá to alespoň z nejrůznějších průzkumů. Proto by nakonec k urnám mohla přijít méně než polovina oprávněných voličů. Ti, kteří chtějí vybírat kandidáty, tvrdí, že se budou řídit osobními kvalitami jednotlivců a že nebudou brát v potaz za jakou stranu se budou o přízeň voličů ucházet.
Problém je v tom, že mandáty budou rozdělovány podle poměrného systému. Takže lidé budou v konečném důsledku stejně volit dané kandidující uskupení a nikoli jednotlivce. Vzhledem k tomu, že výzkumy preferencí favorizují občanské demokraty, mohlo by do Evropského parlamentu zamířit nakonec nejvíc lidé z této kandidátky. Dokonal by se tak paradox dnešní doby. Občanská demokratická strana se dlouhodobě staví k členství České republiky v Evropské unii skepticky. Naopak voliči této strany patří k největším příznivcům začlenění země do unie. Očekává se tudíž, že by tito lidé mohli přijít k volbám v nejhojnějším počtu.
Takže v Evropském parlamentu by za Českou republiku mohli mít převahu euroskeptici včele se stínovým ministrem zahraničí Janem Zahradilem. Ti by v sídle parlamentu, tedy ve Štrasburku, měli strávit pět let. Možná, že výsledky prvních tzv. evropských voleb v České republice budou více zajímat zahraničí. Svědčí o tom alespoň iniciativa sněmu Evropských lidových stran. Tato frakce je v Evropském parlamentu nejpočetnější a má názorově blízko k ODS nebo k lidovcům. Právě tito poslanci dávají hlasitě najevo obavu z přílivu exponentů komunistického režimu. Z České republiky by do Štrasburku mohli například zamířit poslanci, kteří budou kandidovat za stranu, v jejímž názvu i nadále přetrvává slovo "komunistická".
Pokud se některému z nich podaří do Evropského parlamentu probojovat, bude to další z paradoxů dnešní doby. Výsledky těchto voleb budou s napětím očekávat rovněž někteří čeští politici. Především ti, kteří neuspěli ve volbách a kteří by se mohli jako náhradníci dostat do sněmovny za své úspěšné kolegy. Ve sněmovně by se tak mohl například znovu objevit Marek Benda, František Brožík, nebo Ivan Vyskočil. Samozřejmě odchod některých politiků na pět let do zahraničí, by mohl ovlivnit dění uvnitř jednotlivých stran. Asi nejvýraznější to může být u Občanské demokratické strany. Vždyť právě Jan Zahradil konkuroval nejvýrazněji Mirkovi Topolánkovi ve volbách nástupce Václava Klause včele ODS.
Rovněž rozhodnutí Miroslava Ransdorfa ucházet se o křeslo evropského parlamentu, bývá interpretováno jako vítězství tzv. konzervativního komunistického křídla. Svojí kandidaturou prý Ransdorf ztrácí vliv ve straně a šanci bojovat o předsednický post v KSČM. Zkrátka volby do Evropského parlamentu a hlavně jejich výsledek mohou českou politickou scénu ovlivnit víc, než se na první pohled zdá. V této souvislosti se nesmí zapomínat na křehkou vládní většinu. A pokud by do sněmovny přišlo hned několik nových tváří, mohla by být narušena celistvost koalice. Stačí připomenout nástup poslance Tomáše Vrbíka z Unie svobody místo Hany Marvanové.
Okamžitě se vyrojily spekulace, zda bude dostatečně loajální a zda bude hlasovat pro vládní reformu. Po tzv. eurovolbách by takovýchto výměn mohlo nastat hned několik. A v neposlední řadě by volby do Evropského parlamentu mohly ovlivnit další jednání o českém eurokomisaři. Pokud by jedna strana výrazně uspěla, lze si představit tlak na to, aby se tzv. eurokomisařem stal právě její člověk. Takže na první pohled fádní volby by nakonec mohly být velmi zajímavé. Pro politiky a pozorovatele tuzemské scény určitě, pro voliče s největší pravděpodobností ne. Takže ve volebních místnostech nebude v červnu velký nával.
