Dusík a Rejcha - jubilanti
Jan Ladislav Dusík - 260 let od narození hudebního skladatele, pianisty a famózního cestujícího virtuóza. Antonín Rejcha - 250 let od narození hudebního skladatele, profesora pařížské Národní konzervatoře hudby, nositele Řádu čestné legie a člena Francouzské akademie věd a umění. Vysíláme o víkendu 8. a 9. února 8:00-12:00
Oba muži došli k vrcholům své kariéry dobrodružnými cestami, celý život se míjeli, ale nakonec se oba sešli v Paříži.
Dusík a Rejcha měli odlišné startovní podmínky. Rejcha byl takřka dítě ulice, konkrétně Kozí ulice na pražském Starém městě. V necelém roce přišel o otce, matka se znovu provdala a otčím o chlapce nedbal. Čas dělil mezi muzicírování a příkladné studium, zhlédl se v matematice a v teorii hudby. Antonín zkusil štěstí v Paříži - jako komponista instrumentální hudby uspěl, ne však jako operní autor. Ale revoluční Paříž mu nedopřála klid pro práci, po dvou letech odchází do Vídně, kde se věnuje vyučování, komponování a teorii. Po šesti letech ve Vídni, v nichž vzniklo na padesát skladeb, se vrací do Paříže a zůstane tam do konce života. Stal se profesorem konzervatoře, bylo mu přiznáno francouzské občanství, byl vyznamenán Řádem čestné legie a získal členství Francouzské akademie věd a umění. Vychoval celou generaci později slavných francouzských skladatelů: Berlioze, Francka, Gounoda...
Dusík pak byl miláček publika od malička, byl oblíbený vrchností a byl to světoběžník. Hudbou žila celá rodina Jana Josefa Dusíka, kantora v Čáslavi. Od anglického hudebního spisovatele Charlese Burneyho víme, že devítiletý Jan „byl dobrý pianista“. Po letech studií v Jihlavě, s varhaničením v Kutné hoře a studiem v Praze, pouhý jeden semestr, si jeho klavírního umění všiml rakouský oficír Männer a Dusík spolu s ním odchází nejprve do Rakouského Nizozemí, poté do Amsterdamu, Bergenu op Zoom a Haagu. Tam mu také vyšly tiskem první skladby. Roku 1782 nastoupil Dusík dráhu cestujícího koncertního umělce a všude měl úspěch. Jeho posledním patronem byl francouzský ministr zahraničí Charles Maurice de Talleyrand, v jeho pařížském paláci zvaném Hotel Matignon na ulici Varenne č. 57 umírá.
Osm hodin hudby dvou mistrů - jubilantů připravil pro víkendové dopoledne na D-dur Rafael Brom.
Vysíláme na stanici ČRo D-dur o víkendu 8. a 9. února 2020, sreprízami po půlnoci.
Po odvysílání najdete záznam pořadu zde.
