Egyptský útok na křesťany

Podobně tragické rozměry měly křesťansko-muslimské srážky v Nigérii v době vánoc, a v posledních letech roce přicházely zprávy tohoto druhu i z jihovýchodní Asie. Každá z těchto tragických událostí se odehrála v konkrétním kontextu a měla své vlastní lokální příčiny. Ale všem je také zároveň společné napětí mezi křesťany a muslimy.

Případ z Nového roku, kdy v Alexandrii explodovala bomba na těle útočníka, není zatím zcela vyšetřen, a tak se nedá říci přesně, zda byly příčiny převážně místní, a nebo zda se jednalo o splnění hrozby na adresu Koptů, tedy egyptských křesťanů, kterou vynesli iráčtí extremisté hlásící se k Al Kajdě. Důvodem je údajné věznění dvou koptských žen, které údajně přestoupily na islám, a proto je ostatní Koptové uvěznili v jednom z tamních klášterů. Je totiž pochybné, že by irácká odnož Al Kajdy mohla a chtěla takový útok podniknout až v relativně dalekém Egyptě.

Jisté však je, že vztahy muslimů a křesťanů se v Egyptě dlouhodobě zhoršují, a také že si egyptští křesťané čím dál více stěžují na diskriminaci a potlačování i ze strany státu. Připomeňme, že Koptové, egyptští křesťané, tvoří asi desetinu obyvatel osmdesátimilionového Egypta, a jsou v absolutních číslech nejpočetnější křesťanskou komunitou v celé oblasti.

Co se tedy stalo? V noci na 1. ledna odcházeli věřící z kostela v egyptské Alexandrii. Ze slavnostního okamžiku se stala tragedie, když se do davu vmísil sebevražedný atentátník se silnou náloží, obalenou navíc kovovými úlomky, a odpálil se. Výsledkem bylo dvacet jedna mrtvých a asi osm desítek zraněných.

To však nebylo vše. Skupiny rozhořčených křesťanských mladíků se poté vyřinuly do ulic a začaly převracet auta a vtrhly také do mešity, z níž vyházely část knih. Nespokojená křesťanská mládež zaútočila také na představitele egyptských úřadů, kteří na místo přijeli, a po městě se pak rozšířila fáma, že křesťané zaútočili na muslimské duchovní, kteří přišli vyjádřit účast koptským obětem. V Alexandrii i jinde vznikla nebezpečná atmosféra, kvůli které byla do ulic vyslána policie. Na několika místech skutečně došlo k tvrdým srážkám bezpečnostních složek s mladými Kopty. Nyní je situace uklidněná, ale každý ví, že tím celá věc nekončí. A to zdaleka nejen proto, že koncem týdne budou Koptové, stejně jako mnozí jiní křesťané východního ritu, slavit Vánoce, a to bude příležitostí pro spáchání dalšího útoku.

Jedním z důvodů, proč byli Koptové tak rozhořčeni, byl fakt, že egyptská vláda okamžitě obvinila z útoku „zahraniční elementy“. To sice nikdo nemůže vyloučit, protože k atentátu se zatím nikdo nepřihlásil, ale Koptové vědí velmi dobře, že tento útok může být zrovna tak dílem domácích extremistů. Ti sice zatím nikdy nezaútočili pomocí výbušniny na těle atentátníka, ale každý si vzpomíná na mnoho jiných násilných útoků na křesťany, například z loňských Vánoc, kdy několik věřících zahynulo při střeleckém útoku na lidi vycházející z kostela v Nag Hamadí v jižním Egyptě. Koptové se cítí vládou odstrčeni a zanedbáni, a také nechráněni proti extremismu – a spěch vlády, aby vinu shodina na zahraniční útočníky egyptští Koptové vnímají jako vládní umytí si rukou nad celým problémem. Neboli: nepokoje, které koptští křesťanští mladíci v posledních dnech rozpoutali, jsou reakcí na dlouhodobé problémy, kterým křesťané čelí, a to nejen vůči vládě, ale i vůči části společnosti.

Koptové si stěžují na systematickou diskriminaci ze strany vlády, která jim klade nejrůznější překážky v profesním i náboženském životě. Roste však i napětí s ostatními muslimy. V řadách muslimů rovněž stoupá nespokojenost s egyptským zřízením, které stále více frustrovaným masám neposkytuje ekonomické příležitosti ani politické svobody. Východisko proto někteří muslimové hledají v náboženském extremismu, a nebo alespoň ve stále konzervativnější interpretaci své tradice. Egyptský stát je totiž přes půl století v rukou armádní elity, a z toho skoro třicet let v jeho čele stojí jediný muž, prezident Husní Mubarak. Nepříliš demokratický režim už není schopen reagovat na vývoj ve světě i doma, ztrácí autoritu, a udržuje se u moci represí. To se projevilo i na protivládních demonstracích rozhořčených křesťanů, kteří skandovali i hesla proti prezidentu Mubarakovi a bezpečnostním silám; a také během společné demonstrace muslimů a křesťanů. Jejím cílem bylo ukázat, že ne všichni muslimové podporují protikřesťanské násilí, ale její účastnící žádali také politické svobody a spravedlivý a sekulární stát.

Této demonstrace se však účastnilo jen pár stovek lidí. Ve společnosti, v níž se rozvírají nůžky mezi různými komunitami i společenskými třídami, dále narůstá nespokojenost a víra v radikální řešení. Letos se mají v Egyptě konat prezidentské volby, a je téměř jisté, že jediným relevantním kandidátem bude buď dosavadní prezident Husní Mubarak, a nebo jeho syn Gamal, což ve společnosti vyvolává beznaděj a pocity bezmoci. Každému je jasné, že cosi se bude dříve nebo později muset změnit, ale s každým dalším rokem jsou recepty na změnu radikálnější a atmosféra veřejnosti napjatější. Obětí těchto vnitro egyptských neřešených problémů jsou zatím především koptští křesťané.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.