Ekologická havárie na řece Lučině - 1986
Tohoto dne roku 1986 se v československém rozhlasovém éteru maličko zablýsklo na lepší časy žurnalistiky a publicistiky – alespoň tedy ve vztahu k ekologickým tématům.
Ta byla po celou éru komunistické totality pod přísnou kontrolou, a přestože se poválečné Československo orientovalo především na těžký průmysl, který životní prostředí zatěžoval prokazatelně a často enormně, nebylo možné o ničem takovém ve sdělovacích prostředcích informovat, snad s výjimkou konce 60. let. Až zase na konci let osmdesátých, byť – jak uslyšíte – jenom velice krotkým tónem. Ale snad právě proto je zajímavé si po letech poslechnout, jak se tehdy redaktor Šmíd, severomoravský krajský zpravodaj Čs. rozhlasu postavil k faktu, že od 9. listopadu uniká do řeky Lučiny mnoho tun mazutu. 12. listopadu 1986 se vysílala první část reportáže s informací o rozsahu a povaze havárie.
Tyto necelé čtyři minuty tedy věnoval náš rozhlas 12. listopadu 1986 ekologické havárii probíhající už od 9. listopadu na Lučině, do níž uniklo – jak je známo dnes - asi 80 tun mazutu. Nebylo by divu, kdyby u těchto neurčitých vyjádření tenkrát zůstalo a viník by nikdy nebyl nahlas pojmenován. Plně by to odpovídalo přístupu režimu k informacím o životním prostředí. Po roce 1948 nebylo přípustné, aby se kritika nešetrného zacházení s přírodou objevila ve sdělovacích prostředcích. Když už nebylo vyhnutí a muselo se připustit, že něco někde „trochu“ není v pořádku, v sousedství takového článku se musely objevit pokud možno idylické fotografie kompenzující dojem, že ekologická havárie je v Československu na spadnutí.
Každý, kdo by ve sdělovacích prostředcích svévolně informoval o nepravostech sátu v zacházení s přírodou, ocital se v ohrožení, že bude obviněn z podvracení republiky nebo šíření falešných zpráv. V roce 1986 to však už bylo zjevně jiné. A tak mohl redaktor Šmíd na druhý den – třináctého listopadu - ve své reportáži pokračovat a alespoň v náznaku takříkajíc zmáčknout viníka.
