Emil Hakl: Jediné, co má v literatuře význam, je autenticita
Pro ty, kteří čekají na nový materiál od Emila Hakla, máme dobrou zprávu. 16. září ve 22:00 odvysílá Český rozhlas Vltava jeho povídku nazvanou Trainspoking, v níž se hlavní hrdina ocitne na autorském čtení ve vlaku. Emil Hakl byl hostem Vizitky Petra Šrámka. Mluvili o spisovatelových oblíbených autorech, zkušenostech v roli pedagoga i o vztahu k divadlu.
I tuto sezonu má Národní divadlo na programu hru Návštěva, kterou podle povídky Emila Hakla připravilo režisérsko-dramaturgické duo Jan Frič, Ilona Smejkalová. Vstupenky na Návštěvu jsou však až do ledna příštího roku vyprodané. „Na výsledné podobě představení jsem se podílel tak ze čtyřiceti procent,“ řekl Hakl ve Vizitce o hře, v níž se z diváků stanou „přísedící“ na večírku čtyř dávných kamarádů. „Režisér Frič je mladý, talentovaný a tvrdohlavý a udělal si to po svém.“
Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš, začal psát prózu ve čtyřiceti letech, do dnešní doby mu vyšlo deset prozaických knih. Jeho polem je povídka: často s perfektně odpozorovanými dialogy, trochou melancholie a s autobiografickými prvky.
Povídky si, jakožto literárního tvaru, vážím pro její optimální tvar a pointu víc než pětisetstránkového románu.
Mezi oblíbené autory Emil Hakl dlouhodobě řadí například Bohumila Hrabala a Isaaka Babela, ze současných tuzemských autorů ho zajímá Igor Malijevský, Michal Šanda nebo Tereza Semotamová. Jejich knihy hodnotí podle originality, živosti, novosti. „A taky podle toho, jestli jsou šťavnaté, jestli se dají číst podruhé, potřetí, počtvrté.“
Literatura je jako život
Emil Hakl v současné době přednáší na jedné soukromé vysoké škole. „Vidím, jak je těžké někoho literárně vzdělat. Anebo k tomu možná nemám talent. Pamatuju si na Petra Šabacha, který učil v podobném módu jako já, a on to dokázal. Studentům uměl předat zprávu, že literatura se dá chápat jako život. Tak se jim to snažím předat i já.“
Základy prózy se studenty, kteří podle jeho postřehů čtou například knihy Michala Viewegha nebo Patrika Hartla, procvičuje pomocí cvičení, pak se je snaží přimět, aby spojili svůj autentický zážitek s tím, co píšou. „Jde o to, aby se neoddělovali sami o sebe. Může to být sci-fi nebo fantasy, můžou si vymyslet cizí planetu, ale to, co na ní umístí, jsou pořád oni. Chci je udržet v autenticitě, ta jediná má v literatuře význam.“
Když před pěti lety dostal cenu Magnesia Litera za knihu Skutečná událost, prohlásil, že česká literatura je provinciální. „Je to stále tak, ale není důvod se zlobit. Vždyť Čechy jsou maloměstská enkláva, což není hodnocení, ale definice. A Jaroslav Hašek je gigant, který tuhle maloměstskou atmosféru dovádí k výšinám.“
Jak se s odstupem času dívá Emil Hakl na rok 1989 a na devadesátá léta, jaký je jeho vztah k literární kritice, účasti v porotě ceny Magnesia Litera a proč se současní tuzemští autoři uchylují ke sci-fi? Poslechněte si celou Vizitku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
