Evakuace židovských osad z pásma Gazy s konečnou platností schválena

Místopředseda vlády Ehud Olmert schválení zákona nazval "nejdramatičtější změnou na Blízkém východě od šestidenní války" a "historickým rozhodnutím, které radikálně promění celou blízkovýchodní oblast". Nedělní souhlas vlády umožňuje začít s vyplácením kompenzací osadníkům, zatímco Šaronovi a ministru obrany Šaulu Mofazovi dává pravomoc vydat příkaz k zahájení faktické evakuace jednotlivých osad, a to ve čtyřech fázích, které zákon rovněž upřesňuje. Akce má začít 20. července a neměla by trvat déle než 8 týdnů. Mofaz by chtěl dokonce proces dokončit už do začátku září.

Podle zákona o odškodnění osadníků, který minulou středu schválil parlament, zahrnují náklady nejen kompenzaci za majetek, podniky a zemědělskou půdu, ale také třeba za počet let strávených v osadě či výdaje na předčasný důchod pro osoby starší 55 let. Průměrná pětičlenná rodina tak v přepočtu dostane zhruba 280.000 dolarů, ale nejvyšší částka by mohla dosáhnout až 690.000. Celkové výdaje na odškodnění všech přibližně 8.000 osadníků budou představovat skoro jednu miliardu dolarů a veškeré náklady na vyklizení pásma Gazy více než jednu a půl miliardy.

Budou-li osadníci chtít, budou se moci mimo jiné usadit i ve dvou zcela nových městech, která pro ně vláda vybuduje v Negevské poušti. Izrael už podobnou akci v minulosti podnikl; také vláda Menachema Begina před čtvrt stoletím vystěhovala asi 9.000 obyvatel židovských osad ze Sinajského poloostrova, který v rámci mírové smlouvy vracela Egyptu. Kabinet v neděli schválil ještě jeden významný zákon. Ten v souladu s rozhodnutím izraelského soudu mění trasu ochranné bariéry oddělující Izrael od Západního břehu Jordánu. Nová trasa vychází vstříc palestinským požadavkům a víc se přibližuje takzvané Zelené linii příměří z roku 1949, kterou by Palestinci rádi považovali za hranici svého budoucího samostatného státu.

Pásmo Gazy sporné hranice nemá, ale jeho vyklizení budou provázet jiné obtíže. Očekávají se útoky palestinských teroristů a prohlášení předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse, že Palestinci budou odcházejícím osadníkům rozdávat květiny, vzbuzuje spíše úsměv. Na bezpečí celého procesu má dbát asi 6.000 izraelských vojáků a policistů, kteří budou tvořit takzvaný první kruh okolo stěhovaných osadníků; ty bude chránit druhý kruh zhruba čtyř a půl tisíce vojáků a třetí kruh sestávající ze zatím nezveřejněného počtu příslušníků armády má zajistit vnější bezpečnost vyklízené oblasti a silnic.

Nebezpečí však bude hrozit i zevnitř, tedy od radikálních osadníků, kteří odmítají pásmo Gazy opustit. Izraelci osady budovali na základě historicko-náboženské víry v právo Židů na biblickou Zemi izraelskou, a řada tamějších ortodoxních židů, kteří v pásmu Gazy tvoří skoro polovinu obyvatel, proto pokládá život v osadách za náboženský úkol. Další důvod k zakládání osad byl ideologický; po obsazení pásma Gazy v šestidenní válce v roce 1967 zde Židé uvědoměle osídlovali území, které se s vydatnou podporou vlády mělo stát součástí Velkého Izraele. Dnes se tato mnohdy už třetí generace průkopníků cítí zrazena; vládní strategie se změnila, dřívější politické sliby přestaly platit a další existence osad v kdysi tak priorizované oblasti se už nehodí. Jejich nejradikálnější vůdci a ortodoxní rabíni vyzývají k občanské neposlušnosti, ba dokonce k ozbrojenému odporu, organizují statisícové protesty a rozesílají členům vlády anonymy, které jim vyhrožují smrtí. K zákroku proti odbojným osadníkům má pomoci i příkaz, který premiér podepsal už v neděli a podle něhož bude pobyt každého občana Izraele v pásmu Gazy po evakuaci protizákonný. I tak ale bude stěhování osadníků zřejmě noční můrou.

I když se evakuace nakonec podaří, bude však dál existovat hustá síť židovských měst a vesnic s asi 220.000 Izraelci na Západním břehu Jordánu. Šaron zatím nenaznačil, že by měl v úmyslu evakuovat i osady na tomto palestinském autonomním území, jak požadují Palestinci i mezinárodní mírový plán zvaný cestovní mapa. Prozatím se zdá jisté jen to, co potvrdil vicepremiér Šimon Peres - součástí Státu Izrael v žádném případě nebude pásmo Gazy. Jeho vyklizení, tak tvrdošíjně prosazené Šaronem, by teď už mohl zastavit jen pád vlády, pokud by parlament do konce března neschválil rozpočet na tento rok, anebo vynucení referenda o evakuaci, které však premiér zásadně odmítá a které momentálně ani nemá dostatečnou podporu poslanců Knesetu.

"Evakuace je těžkým krokem pro osadníky, pro občany Izraele i pro mne samotného," prohlásil v neděli Ariel Šaron, ale dodal, že i když to bylo nejtěžší rozhodnutí v jeho životě, je přesvědčen, že pro budoucnost země má zásadní význam. Po zrušení židovských osad v pásmu Gazy Izrael celé toto území s výjimkou pruhu u egyptských hranic po 38 letech zcela opustí.