Evropa a její role
"Když se podíváme na množství aktuálních konfliktů ve světě, hned vidíme, že svět, který byl před více než patnácti lety postaven na bipolaritě, si ještě nenašel nový pořádek", prohlásil před pár dny po návratu ze Spojených států, kde jednal se svým protějškem Condoleezzou Riceovou, německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier.
"Chybí země, která by světu mohla vtisknout pořádek a žádná jednotlivá země, už takovou roli nemůže sehrát. Na to přišli i Američané. Dnešní svět už má mnoho center, je multipolární. Američané právě na příkladu Blízkého Východu vidí, že Evropu čím dál tím víc potřebují a že Evropané jsou si této své povinnosti plně vědomí."
Z rozhovorů, které pan ministr po své americké cestě dal médiím, jednoznačně vyplývá, že se evropské státy musí zabývat všemi aktuálními konflikty, a to ať chtějí nebo ne, protože se nás bezprostředně týkají, i když se odehrávají v Kongu, Afghánistánu či Libanonu. Z vyjádření pana Steinmeiera zároveň jednoznačně vyplývá, že je přesvědčen o tom, že Evropa, tedy Evropská unie, se musí mnohem intenzivněji zabývat otázkou, jak bude náš svět vypadat za pětadvacet let a jací noví důležití hráči se v něm objeví a jaké konflikty můžeme očekávat.
Doslova řekl: "Regiony jako centrální Asie a Magreb, tedy severní Afrika, ještě nevypadají tak napínavě jako Libanon nebo Irák, ale ve skutečnosti napětí je tam dost vysoké a pro budocnost Evropy mají tyto oblasti velký význam, neboť s Evropskou unií bezprostředně sousedí. Pro naši stabilitu a obchodní zájmy jsou právě tyto země velmi důležité, a to již nehovořím o nerostném bohatství, které se tam nalézá."
Za pozornost jistě stojí i pohled německého ministra zahraničí na rozdílné akcenty v zahraniční politice evropských zemí a Spojených států. Podle pana Steinmeiera zásadní odlišnost vyplývá z rozdílné historické zkušenosti. Spojené státy byly založené v roce 1776 rovnou jako demokratická země, zatímco v Evropě vznikaly nejprve právní státy a ty se teprve po dlouhé době demokratizovaly. A právě tato rozdílná historie určuje způsoby dnešní politiky a její rozdílné akcenty. Evropská unie právě z těchto důvodů sází mnohem více na proces, který má začít vždy ustavením právního státu a povede zemi k demokratizaci, zatímco Spojené státy prosazují zavedení právního státu a demokracie současně.
Situace je ale ve světě velmi složitá, což ukazuje pouhý pohled na takovou instituci jako je OSN. Ta má 129 členů, ale pouze přibližně polovina z nich splňuje naše kritéria o právním státu a demokratických standardech, ale to jsou právě ty státy, kde je v současné době nejvíce konfliktů. Řešit tyto konflikty se zeměmi, které uznávají úplně jiné hodnoty je velice těžké, protože se těžko hledá společný jmenovatel.
Ministr Steimeier řekl: "Já bych samozřejmě také nejraději jednal jen se zeměmi jako je Lucenbursko či Švýcarsko, ale důležitější je nyní jezdit od Sýrie a hovořit s prezidentem Assadem a mluvit s ním jasnou řečí. Kdo by takovéto konflikty chtěl řešit jen pomocí rezolucí, tedy na dálku, zjednodušuje si situaci. Pokud chceme od někoho změnu postojů, musíme s ním vstupovat do osobních jednání a i sporů". Prezident Assad panu ministrovi před nedávnem řekl, že Sýrie nechce být nadále součástí konfliktu na Blízkém Východě, ale naopak přispět k řešení tohoto konfliktu, tedy jeho ukončení. To je jistě výrok, na kterém se mohou obě strany shodnout. Otázka ale je, jak si obě strany toto řešení představují. Pokud Sýrie bude trvat na vymazání Izraele z mapy jako jediném způsobu řešení a bude nadále podporovat Hisbollah, který to má dokonce ve své chartě, zatímco Evropa a Spojené státy stojí za vznikem Izraele a tudíž musí být garantem jeho existence, k žádné dohodě dojít nemůže.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
