Evropská debata o ústavní smlouvě EU
Zkušení politici to vědí už dávno, ale pokaždé jsou tím zaskočeni. V politickém rozhodování až na velmi vzácné výjimky je málokdy na výběr mezi dobrým a špatným řešením a daleko častěji to bývá volba mezi špatným a ještě horším. Nejnovějším důkazem je nynější schvalování evropské ústavní smlouvy. Když se vlády rozhodnou pro ratifikaci parlamentem, ozvou se námitky, že voličstvo nedostává možnost vyjádřit se k zásadnímu tématu.
Sázka na referendum není o nic výhodnější, protože lze snadno oponovat, že voliči jsou nuceni rozhodovat o obsáhlém textu, kterému každý nemusí rozumět. O to větší je potom pravděpodobnost, že volič se nebude starat o položenou otázku, ale mnohem více třeba o to, kdo mu ji pokládá.
Například v dnešní debatě ve Francii se vyřizuje několik účtů najednou. Voliči levice ještě nezapomněli, s jakým sebezapřením dávali v posledních prezidentských volbách hlasy kandidátovi pravice Jacquesovi Chirakovi jen proto, že proti němu v druhém kole stál nacionalistický pravičák Jean-Marie Le Pen. Když jim proto prezident, kterého nemají příliš rádi, vykládá, co si myslí o evropské ústavní smlouvě, jsou stoupenci levice instinktivně naježeni. Stejný reflex se u nich objevuje, když na prezidentskou notu spustí premiér Jean-Pierre Raffarin, který není příliš v oblibě kvůli prosazování nepohodlných hospodářských reforem. A nejsilnější strana opozice, socialisté, je rozpolcena, protože její předáci se sice ohánějí evropskou ústavní smlouvou, ale ještě více myslí na to, kdo z nich bude za levici kandidovat v příštích prezidentských volbách.
Dalo by se říci, že za patálii s evropskou ústavní smlouvou může ve Francii její bohatý politický život a osobní rivality špičkových politiků. Důkazem by mělo být, že jinde to šlo snadněji. Když se ale podíváme na referendum, které uspořádali Španělé, uvidíme, že výsledek byl sice jasný, ale bližší pohled na tamější politickou krajinu ukáže překvapivé momenty.
Bylo by snadné nechat se přesvědčit, že o většině pro evropskou ústavní smlouvu na jih od Pyrenejí rozhodla například řada vystoupení populárních osobností, které předčítaly jednotlivé pasáže z dokumentu, o kterém měli voliči rozhodnout. Podrobnější analýzy ale ukázaly, že rozhodující byl základní vztah, který mají Španělé k evropské integraci jako takové. Stačí si poslechnout, co si Španělé myslí o tom, jak jim připojení k Evropské unii pomohlo při vytváření demokratické společnosti po Frankově diktatuře. I když se statistikami dá kouzlit, stěží se najde někdo, kdo by Španělům vyvrátil, že jejich země na svém vstupu do Evropské unie vydělala a stále ještě vydělává. Pojem regionální či strukturální fondy není třeba v Madridu, ani na venkově vysvětlovat. V letošním španělském referendu nerozhodovaly názory na evropskou ústavní smlouvu, ale hlavně peněženka. Rozdíl oproti Francii je ten, že zatímco v Madridu vědí, co získali a získávají, v Paříži se bojí, co by mohli ztratit.
Jak dospět k dohodě nad evropskou ústavní smlouvou, když v každé zemi jakoby se rozhodovalo podle odlišných parametrů? První odpovědí je konstatování, že evropská integrace je na smiřování různosti založena. Druhou odpověď můžeme najít právě v zamotané kampani před francouzským referendem. Ačkoli v ní dominují ryze národní témata, tak v ní navíc zaznívají tóny, které dříve nebylo tolik slyšet. Nejen francouzští politikové opakují svým občanům, že v neděli 29. května nebudou rozhodovat jen za sebe a za svou zemi. Je to také refrén, který zdvořile, ale důrazně připomínají hosté z Polska, Lucemburska, Rakouska, Slovinska či Finska. Kdo by si myslel, že ve prospěch "ano" se mobilizují hlavně političtí příbuzní francouzských socialistů, protože mezi nimi se podle průzkumů dá najít rozhodující rezervoár odpůrců evropské ústavní smlouvy, ten by se mýlil. Zastáncům "ne" ve Francouzské komunistické straně zase přijeli na pomoc hosté z postkomunistické Strany demokratické levice z východu Spolkové republiky. Bez ohledu na výsledek referenda jsme možná svědky překvapení: zrodu politického vědomí nejen na národní, ale dokonce evropské úrovni.
