Extremismus: Budeme čekat na něco horšího?
Poměrně dost se toho přihodilo od letošní noci 19. dubna, kdy dlouho pak neznámí útočníci vhodili z projíždějícího auta několik zápalných láhví na domek romské rodiny v obci Vítkov na bruntálsku, přičemž došlo k požáru a dvouletá holčička utrpěla strašlivé popáleniny a lékaři nedávali příliš šancí na její přežití. Veřejnost tím byla otřesena a to zřejmě i ta její část, která má přitom k Romům řekněme vztah rezervovaný.
Přece jen, jednou věcí jsou nějaké úřední postupy vůči problematickým Romům, a zcela jinou zase obdobná a nadto zbabělá brutalita. Vláda vydala bezprostředně prohlášení, že hodlá bojovat represemi i prevencí proti pravicovému extremismu. Vítkovská radnice uspořádala sbírku na nové bydlení postižené rodiny, prezident přerušil výkon trestu otci popálené holčičky, který byl ve vězení za relativně drobnější delikty. Romové zase na několika místech republiky protestovali proti nárůstu extremismu. Přestože se ozývaly hlasy s tendencí problém spíš bagatelizovat, běžně uvažujícím lidem zdála bohužel dost pravděpodobná představa, že láhve s hořlavinou zkrátka hodili skutečně neonacističtí rasisté.
Případ se udál v okamžiku, kdy se různé extremistické skupiny dostávaly stále častěji na veřejnost a vcelku se jim dařilo, neboť úřady jsou vesměs z jejich akcí rozpačité a jakoby nevěděly, zda a jak proti mohou zakročit. Pokud jde o vcelku otevřené neonacisty, ti mají Romů - ale i různých přistěhovalců - tradičně plná ústa. Ostatně to je více méně jediné téma, na kterém se s aspoň částí většinové populace mohou jakž takž shodnout. Že se v poslední době výrazněji aktivovali, to někteří pozorovatelé dávali do širších souvislostí, jakoby odstartovaných obecně známým postupem někdejšího vsetínského starosty Čunka a prozatím završených problematickými exekucemi sociálních dávek v Chomutově. Postupují-li tvrdě proti problematickým Romům radnice a místní občané to tiše či nahlas schvalují, pak je to samozřejmě příslovečná voda na extremistický mlýn.
Zatímco neonacistické bojůvky byly a stále jsou relativně malé, monitorované a od společnosti izolované, jejich obratnější druhové se soustředili kolem řádně registrované Dělnické strany, která je sice ještě od výraznějšího úspěchu v některých volbách daleko, nicméně by bylo lehkovážné ji podceňovat. Rysy ultra pravičáctví má nesporné, někteří její protagonisté pocházejí z hloubi neonacistického hnutí a udržují kontakty s podobnými organizacemi například v Německu. Dnes už bývalý ministr vnitra Langer se pokusil Dělnickou stranu zrušit, ale jeho podřízení pravděpodobně nedodali soudu dostatečnou dokumentaci. Langerův nástupce Pecina dnes říká, že je připraven zákazu strany dosáhnout. Doufejme, že se ministerstvo tentokrát poučí z předchozích pochybení.
Soustředěnější i ojedinělé, nicméně nikoliv řídké útoky na Romy pak samozřejmě příslušníkům této menšiny dávaly záminku k nové vlně cest do liberální Kanady. A někteří z nich při žádosti o azyl mohli uspět, neboť tamním úřadům se zdálo, že Romové jsou skutečně v České republice ohroženi anebo přinejmenším handicapováni. Zároveň ovšem Kanaďané přistoupili z jednostrannému zavedení vstupních víz pro české občany, což je zápletka diplomatická a pro nás určitě nelichotivá. I když za ni nelze hledat konkrétně vítkovskou tragedii, její podíl na českém obrazu ve světě nemůžeme také ani popřít. Poukazovat na to, že protiromské nálady v posledních letech nabývají na dramatičnosti například v Maďarsku, nevede samozřejmě k ničemu. Začít konečně něco dělat s rozsáhle komplikovanou romskou otázkou musíme především sami.
Dnešní a do zítřka blíže nespecifikovaná zpráva, že policie zadržela více než desítku pravděpodobných pachatelů vítkovského útoku a že jsou jimi pravicoví extrémisté z bruntálska, kde se násilných incidentů proti Romům odehrálo v posledních letech víc, je zatím jen lakonickým oznámením, ze kterého nemůžeme činit jakákoli závěry. A ponechme stranou, že by mohlo jít o předvolební manévr. Pokud by se zpráva ukázala pravdivá, pak je to pozitivní a to více směry. Nejen, že by zavrženíhodní zločinci došli trestu, ale bylo by také zřejmé, že zavírat oči před extrémismem není možné, neboť tu prostě je a stát se s ním musí vypořádat. Připomeňme jak po dubnovém požáru ve veřejné diskusi bylo také slyšet, že přece není jisté, kdo byli oni útočníci a zda nešlo o výstražné dílo romských lichvářů.
Přičemž i ti samozřejmě existují a využívají velmi drsně dezorientované a decimované jedince i celé rodiny. A stejně tak je možné, že i kanadský exodus má zčásti temné pozadí v podobě profitujících organizátorů. To vše nic nemění na tom, že romský problém máme a že si s ním stát dvacet let po pádu totality, která na se Romech hluboko podepsala, stále neví rady. Máme přitom už víc než tři roky ministerstvo pro menšiny a jeho nynějšímu šéfovi Kocábovi, za časté spíš vysmívanému, nelze upřít přinejmenším zájem o občany pohybující se v začarovaném kruhu, z nichž jsou Romové zřejmě nejpočetnější skupinou. Zda tento úřad bude existovat i po volbách, není zatím vůbec jisté a dost možná na tom ani tolik nesejde. Pokud se otázce budou chtít politikové ovšem věnovat. Příslušná agenda může docela dobře přejít pod jiné ministerstvo jiné. Ale zamést ji někam do nedohledna, jak se to více méně dlouhá léta dělo, už podle všeho nejde.
Dopadením vítkovských útočníků problém nemizí, možná se spíš naopak otevírá. A fakt, že popálená holčička nejen žije, ale dokonce ji před několika dny lékaři probudili z umělého spánku, není také samozřejmě důvodem složit ruce do klína. Zřejmě by se měli politikové v této věci ocitnout pod silnějším tlakem veřejnosti. Ta ovšem jakoby čeká, až přijde něco ještě mnohem horšího než Vítkov.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
