Fikce je nástroj zkoumání světa. Knihy vědí víc než jejich autoři, říká islandská spisovatelka Sigríður Hagalín Björnsdóttir
Ostrov a Ohně, tak se jmenují dva česky vydané romány Sigríður Hagalín Björnsdóttir, které kromě toho, že se odehrávají na Islandu, spojuje i téma katastrofy. Co nám říkají o křehkosti civilizace a proč je představa kolapsu užitečný myšlenkový experiment?
Z jejích knih by se mohlo zdát, že je ohledně lidské podstaty poměrně skeptická, ale skutečnost je složitější. V románech Ostrov (Fobos, 2019) či Ohně – láska a jiné katastrofy (Argo, 2022), které vyšly česky (Ostrov v překladu Lucie Korecké; Oheň – láska a jiné katastrofy v překladu Martiny Kašparové), zkoumá nejen nejistotu udržitelnosti civilizačních nánosů v situacích krize, ale i tektonické zlomy v nitrech svých protagonistů, jejichž pohodlnou a zdánlivě stabilní existenci dokáže snadno rozmetat nejen sopečná erupce nebo komunikační výpadek, ale i poryvy emocí.
Co jsme vlastně zač?
„Tohle je jedna z věcí, které mě na psaní tak fascinují: Že někde začnete, máte jen nejasnou představu o svých postavách a pak musíte přijít na to, co se s nimi bude dít. A právě katastrofy nás staví před zajímavou zkoušku: Když se kolem vás všechno rozpadne, co to udělá s vámi? Dostojíte svým ideálům, budete dobrým člověkem, který pomáhá ostatním, nebo budete myslet jen na sebe a pokusíte se přežít za každou cenu? Co jste vlastně zač? Žijeme v tak chráněném prostředí, že vlastně nemůžeme vědět, jestli jsme dobří, nebo ne,“ popisuje Sigríður Hagalín Björnsdóttir, proč na své postavy sesílá takové pohromy. A dodává: „Jsem realistka a docela praktický člověk. Ale když píšete beletrii, dotýkáte se něčeho podvědomého, co nelze vysvětlit vědou nebo fakty. Knihy vědí víc než lidé, kteří je píší.
Například Ostrov jsem napsala roku 2016 ještě před Trumpem, před Brexitem a předtím, než se populisté dostali k moci v mnoha zemích v Evropě. Bylo to ještě před pandemií, která nás uvrhla do podobné izolace, v jaké se ocitají moje postavy v té knize. Anebo román Ohně: čtyři měsíce po tom, co kniha vyšla, na Islandu opravdu vybuchla sopka nedaleko místa, kde se to stane v knize. A přitom tam k erupci nedošlo už osm set let.“
Je tedy realistická, optimistická, nebo skeptická? Co má Anna Karenina společného s vulkánem? Jak coby televizní reportérka vnímá politické představitele a proč je ve svých prózách vykresluje spíše v temných barvách? Jak se její novinářská zkušenost propisuje do její beletrie? Proč je třeba pokládat nepříjemné otázky a proč žurnalistika neposkytuje komplexní obraz světa? A musí autor vědět dopředu, jak to všechno dopadne? Na to se islandské spisovatelky ptala redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková.
Související
-
Kultovní kniha amerického prozaika Dona DeLilla Bílý šum vychází v novém překladu Aleny Dvořákové
Bílý šum – kniha považovaná za vrcholné dílo žijícího klasika Dona DeLilla vyšla znovu česky. První překlad z roku 1999 ne všichni vnímají jako ideální.
-
Náčelník a Muž, který sází borovici blatku. Knihy Aleše Palána dokumentují všechny podoby lidství
Spisovatel Aleš Palán přichází se dvěma knižními novinkami. Knihou Náčelník a titulem Muž, který sází borovici blatku. Příběhy dobře utajených malířů.
-
Poslední medvěd. Spisovatelka Hannah Gold spojuje dobrodružství dětí a zvířat s klimatickou krizí
Jak souvisí nepřítomnost medvědů na Medvědím ostrově se změnou klimatu? A co když je tam přece ještě jeden poslední medvěd?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
