Filmy, a co se o nich píše
Jeden známý mi vyprávěl, že svoji knihovnu už zásobuje a doplňuje jenom slovníky, které, dle jeho pochopitelného a logického názoru, mají tvořit základ každé dobré bibliotéky. Vše ostatní je prý možné oželet, ale dobrý slovník, ten vždy najde své uplatnění. A tak lze i Lexikon světového filmu pozitivně vnímat jako nový knižní přírůstek, obohacující sbor lexikonů a encyklopedií vydaných v českém jazyce, a zároveň poskytující dostatečný přehled nejen přes historii filmového umění, ale též o současném psaní o filmu.
Vydavatel přistoupil k překládanému svazku jako k otevřenému, živému organismu, který je možné a vhodné uzpůsobit či "dotvořit" pro potřeby českého prostoru. Vznikl informativní svazek postřehů a názorů na filmová díla, která se, i přes svoji "blikotavou" pomíjivost, zapsala do seznamu světového umění. První vydání německého originálu Lexikonu světového filmu vyšel již v roce 1995. Sami autoři jej po deseti letech doplnili a "omladili". Z tohoto druhého vydání byl pořízen český překlad. Dále byl lexikon pro české vydání upraven. Původních asi pět set abecedně utříděných hesel bylo redukováno o některá díla výrazně spjatá s německým prostředím. Naopak byl celkový výraz svazku více orientován na prostředí české.
Na německém vydání se podílelo několik desítek tvůrců, z nichž nejpočetnější autorství si připsal editor svazku, Michael Töteberg (sedmdesát devět filmů). K nim se přidalo zhruba desítka odborníků tuzemských (např. Jan Bernard, Stanislav Ulver, Tomáš Hála, Jan Jaroš, Vít Janeček), kteří připsali asi čtyřicet hesel týkajících se českého (a československého) filmu a dalších dvacet o dílech světového filmu, která do původního vydání zařazena nebyla, ale v českém prostředí náleží mezi klasiku. Bohužel není zřejmé, dle jakých kritérií byla stanovena ona "pozice" a právo klasičnosti. A tak je sice nutno zvolený výběr respektovat a v některých případech souhlasit bez výhrad (např. Slávnosť v botanickej záhrade, r. Elo Havetta), přesto jinde by bylo možné o oné "klasičnosti" spíše polemizovat (např. Zuřící býk, r. Martin Scorsese).
Pozitivním faktem je, že v lexikonu nejde o převyprávění děje jednotlivých filmů. Jeho posláním je spíše komunikace s alespoň mírně poučeným čtenářem, který se již orientuje po dějinách světové kinematografie a názvy jako Modrý anděl, Rašómon či Amélie z Montmartru mu nejsou zcela cizí. Co se týče obsahu konkrétních hesel, spíše je kladen důraz na osobní zhodnocení, reflexi a recenzi jednotlivých výtvorů z řad filmové klasiky němého (Erotikon) i zvukového filmu (Moderní doba), tradiční evropské filmové tvorby (Pokání, Nebe nad Berlínem, Rocco a jeho bratři) i hollywoodské komerční produkce (Matrix, Mlčení jehňátek).
Publikace je doplněna rejstříky režisérů, herců a filmů i slovníčkem odborných termínů. Standard mezi slovníkovými příručkami používanými odborníky, ale zřejmě především studenty a širší čtenářskou veřejností či milovníky filmu, kteří si chtějí svůj privátní dojem konfrontovat s odbornějším a obecnějším názorem, Lexikon světového filmu nepochybně splňuje.
Michael Töteberg (ed.), Lexikon světového filmu, Orpheus, Praha 2005, překlad: V. Dudková, M. Marešová, P. Köpplová, P. Kurka, 644 str.
