Finanční krize a religiozita

Budou lidé v době finanční krize hledat jistotu a oporu u fundamentalistických náboženských směrů? Obrátí se od konzumního materialismu k něčemu vyššímu? Sociolog Jan Jandourek si myslí, že ekonomická krize nebude mít velký dopad na hodnotové postoje lidí.

Jan Jandourek: "Protože ty jsou dány jednak osobní biografií, čím člověk prochází a to jsou desítky let, a potom jsou dány sociálně tím, čím ta společnost prochází, jakoby fází a my žijeme ve společnosti, která je stále ještě konzumně nenasycená, to znamená i po dvaceti letech tržního hospodářství a demokratické společnosti stále ještě většina lidí žije s pocitem, že si neužila a neodžila všechno, co by měla. A z tohoto hlediska nějaký výkyv, který bude trvat dejme tomu půl roku, rok, dva roky, nemůže znamenat z náboženského a duchovního hlediska příliš velkou změnu."

Přesto jsme se v dějinách často setkali s tím, že nejistota vede lidi k příklonu k fundamentalistickým směrům náboženství.

Jan Jandourek: "Situace životní nouze může pro člověka znamenat pokušení obrátit se k nějakému fundamentalismu, nicméně myslím, že praxe ukazuje, že lidé, kteří se rekrutují do nějakých sekt a podobně, nejsou lidé, kteří trpí nouzí. Často jsou to i lidé, a je to třeba vidět na islámském fundamentalismu, kteří pochází z dobře situovaných rodin. Pokud procházejí nějakou krizí, tak je to spíš krize hodnotová než krize konzumní. Těm lidem nechybí peníze. Ti lidé jsou třeba frustrovaní tím, že nejsou přijatí většinovou společností. To by se samozřejmě mohlo stát. Takže kdyby tady vznikla vrstva lidí, kteří budou frustrovaní, tak se mohou obrátit k nějakému fundamentalistickému názoru nebo ideologii."

Ekonomická krize může silně zasáhnout některé společenské vrstvy, například starší lidi, nebo lidi v produktivním věku, kteří přijdou o práci. Podle Jana Jandourka se tady otvírá velké pole pro práci církví.

Jan Jandourek: :Pro církve nebo náboženské společnosti by to měla být výzva k tomu ukázat, že to jsou vlastně ta společenská hnutí, která tady konají nějakou službu. A mají vlastně člověka doprovázet a dávat mu nějakou oporu. Protože upřímně řečeno, člověk náboženství nepotřebuje, když je mu dobře. Ale když je zle, a to bývá nemoc anebo když je nemocná ta společnost, tak v tuto chvíli lidé chtějí, aby přišla nějaká církev nebo někdo takový, ne aby dával recepty, ale aby pomohl. To je asi to, co by asi teď všichni očekávali. Jestli někdo chce získat body nebo jestli chce dělat dobro samo o sobě, tak si myslím, že toto je ten okamžik, kdy vlastně mají věřící lidé, ať se to týká jakéhokoli vyznání, svoji šanci."