František Tichý

21. březen 2001

Umění Františka Tichého osvobozením formy od literárnosti 19. století zřetelně směřuje do budoucnosti a zjevně znamená začátek nové umělecké éry. Jistě ne tím, co zpodobňuje... Dobovost tu přesahuje tvůrčí myšlenka, cit a forma. Jeho umění není artistní a není ani samoúčelné...

Co si představíte především, uslyšíte-li jméno a nebo uvidíte obrazy Františka Tichého? Troufám si tvrdit, že se většina z nás vrátí do dětství, do světa cirkusových umělců, klaunů, krasojezdkyň a akrobatů. Originální rukopis ilustrací Bassova Cirkusu Humberto, Kouzelník s kartami, Hadí muž, Krasojezdec - to jsou jen některé z těch nejznámějších obrazů Františka Tichého. Ostatně - kdo by je neznal, patří už neodmyslitelně k moderním dějinám českého výtvarného umění... Myslím, že obrazy Františka Tichého mají v sobě cosi z nervozity autorova života, pozorní diváci v nich odhalí nejenom nespoutanost barevné fantazie, ale taky citlivou znalost prostředí varieté a mnoha nejrůznějších lidských osudů v cirkusovém šapitó. Obrazy Františka Tichého jsou domovem a rejdištěm takového šotka, skřítka krásy. Těší ho asi jemnost a citlivost s jakou jsou dělány a je mu milo v jejich tichém a napjatém ovzduší, napsalvpolovině třicátých let Josef Čapek.

Ve svém životě byl František Tichý stejně nespoutaný a stejně odvážný jako v umění. Odmítal konformitu a popisnost, nechtěl a neuměl uhlazeně žít ani malovat. Ve Francii, odkud posílal svoje kresby do Prahy, žil často na hranici chudoby. V Praze, když měl svou první výstavu, na vernisáži chyběl. Možná někde maloval obrázek na krabičku nebo papír od cigaret, které si ani nekoupil, ale které dostal namísto platu. Ale přes to všechno, přes tragický životní osud, skutečného uznání se Františku Tichému dostalo až po smrti, nechybí jeho obrazům ani osobitý humor a nadhled. Snad i proto si přátelé Františka Tichého pamatují především jako veselého chlapíka s drsným humorem, a tak křehkou a tolik zranitelnou duší.

Spustit audio