Galerie má být vzdělávacím centrem, kde se střetávají různé pohledy na naši historii, tvorbu a umění
Dnešním hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je nový ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové František Zachoval. A tak se budeme seznamovat nejen tedy s prostředím tohoto úžasného místa umění, které se nachází na hradeckém Velkém náměstí, ale také s jeho novým vedením a vizemi.
Kdo to je František Zachoval? Kdybychom vás měli nejdříve trošku představit? Tak se představte sám. Jste publicista, pedagog, kulturní manažer. Tohle všechno?
V průběhu 15 let jsem určitým způsobem vždy nějakým způsobem koketoval s těmito funkcemi nebo je vykonával. Pedagog proto, protože hned po absolvování Akademie výtvarných umění jsem byl zvolen vedoucím digitální laboratoře, což je vlastně akademické pracoviště pro studenty této umělecké školy.
To je onen Digilab? Digitální laboratoř?
Právě, to je ten Digilab.
Co to přesně znamená? Jak si máme představit digitální laboratoř?
V nultých letech, víceméně kolem roku 2001 až 2005 bylo strašně důležité naučit nebo nějakým způsobem zprostředkovávat studentům digitální technologie. To znamená, naučit je vytvořit si jednoduše portfolio, nebo vůbec zapnout počítač a nějakým způsobem ho používat. V současné době je to už naprosto běžná věc.
Galerie by měla ukazovat a vysvětlovat základní funkce umění. Protože bývá často pozorováno s velkým neporozuměním.
MgA. František Zachoval, ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové
Dnes běžná věc, ale tenkrát to bylo přelomové.
Tenkrát to bylo přelomové a já jsem tehdy vyhrál výběrové řízení na tuto pozici. A v rámci ní jsme realizovali několik velkých projektů, jako je Artyčok TV, což je internetová televize, která stále funguje a stále nabízí bohatý obsah, co se týká výtvarného umění. V rámci této pozice jsme realizovali několik konferencí, koncertů a také výstav.
Malou Paříž má Hradec Králové ve své Galerii moderního umění. Sama budova je uměleckým dílem
Na Velkém náměstí v Hradci Králové stojí jedna hodně zajímavá secesní budova. Kdysi tam sídlila banka nebo chcete-li záložní úvěrový ústav, pro který byla vlastně v roce 1912 postavena. Nicméně už 28 let je tam doma Galerie moderního umění.
Vy jste se narodil v Šumperku. Což je menší město, teď jsem nechtěl nikoho v Šumperku samozřejmě urazit, ale je to menší město a pak následoval velký svět. Už jako kluka vás zajímalo umění a věci, které se ho týkají?
Tenkrát jsem měl zájem o umění obecně, protože jsem v Šumperku navštěvoval SOŠ památkové péče, kterou jsem nedokončil, protože jsem přestoupil na SUŠ do Turnova. A tam jsem prošel ateliérem nebo studiem umělecký kovář a zámečník, což je fantastická zkušenost, co se týká rukodělnosti nebo manuální zručnosti. A dále jsem studoval Akademii výtvarných umění. A co se týká těch menších měst, je důležité si uvědomit, že v menším společenství fungují vztahy trošku odlišně než ve velkých městech. Nejste tak anonymní, dochází často k nějakým kompromisům a to je velmi dobrá škola, řekněme diplomacie, nebo nějakého spolužití.
Umět se domluvit a komunikovat spolu. A co je vám bližší? Protože vy jste potom onen velký svět také poznal. Žil jste nějakou dobu v Berlíně, potom v rumunské Bukurešti, což jsou samozřejmě obrovská města. Tam je to hodně o anonymitě, zvláště v Berlíně. To je kosmopolitní, hodně barevné město.
Přesně tak. Rozdíl mezi Berlínem a Bukureští je takový, že balkánský život je celkem přátelštější. Pokud se s někým seznámíte a udržujete delší dobu vztah, tak to přátelství se stane opravdovým. Berlín je velice anonymní, protože zhruba půlka obyvatel města jsou cizinci, tak jako já jsem tam tehdy žil. A fluktuace obyvatelstva je obrovská, protože Berlín nabízí velké příležitosti. Jak jsme měli zlatokopeckou horečkou, tak do Berlína se jezdí také získávat nějaké zkušenosti ve všech různých oborech technologií, výtvarném umění, atd.
A teď tedy následoval návrat zpátky domů, do Hradce Králové, což je zase úplně jiné město. Sice má sto tisíc obyvatel, ale oproti Berlínu a Bukurešti jsme opravdu malé město.
Ale na druhou stranu je to stále město. Máme tady nějaký systém. Řekněme architekturu, která nás ovlivňuje, systém komunikací, jakým způsobem se tady ve městě pohybujeme, a tak dále. Je to stále město.
Líbí se vám tady? Už jste se do Hradce přestěhoval?
Žiji v Hradci, ano, už jsem se přestěhoval do Hradce Králové.
Už jste tedy regulérní Hradečák.
Regulérní Hradečák i oficiálně.
Vraťme se ještě na chvíli do světa. Čtyři roky jste žil v Berlíně, čtyři roky v Bukurešti. Co jste tam dělal?
V rámci českých center jsem prezentoval českou kulturu v zahraničí. To znamená, že jsme se věnovali divadlu, literatuře, výtvarnému umění, vědě atd. Během mého působení vzniklo několik velkých výstav, rád bych uvedl třeba výstavu Jiřího Kovandy, která v té době byla největší výstavou našeho největšího umělce v zahraničí. Zhruba, když to budeme počítat na metry čtvereční, tak se jedná o plochu 2000 metrů čtverečních, což je neskutečný prostor. Tak to jen v krátkosti.
Takže jste sbíral ve světě zkušenosti. Jako když český Honza šel s uzlíčkem buchet, které mu nabalila máma, do světa získávat zkušenosti. Tak to byl i váš případ?
Tak to bylo i u mne. Ta pohádka je i taková, že v tom světě získal velkou hroudu zlata, ale když se vracel, tak ji ztratil.
Opravená Galerie moderního umění v Hradci Králové je Stavbou roku 2017
Prestižní republikové ocenění Stavba roku 2017 získal projekt modernizace Galerie moderního umění. Budova krajské galerie na hradeckém Velkém náměstí prošla v letech 2014 - 2016 velkou rekonstrukcí za více než 120 milionů korun. Spolu s Galerií moderního umění získaly titul další čtyři stavby.
Tak se pojďme podívat přímo do Galerie moderního umění v Hradci Králové. Je to úžasná stavba, která původně ovšem nebyla galerií. To bylo někdy v roce 1912, co onu secesní budovu na Velkém náměstí v Hradci Králové, kde galerie sídlí, postavili jako záložnu, jako banku. Před několika lety prošla také velkou rekonstrukcí, která byla dokonce oceněna i stavbou roku. Jak se vám líbí Galerie moderního umění jako stavba? Protože je možná sama o sobě uměleckým dílem, ne?
Ano, je to tak. Když vstupujete do galerie, tak se tam střetávají různé pohledy na naši historii, tvorbu, umění. Jedná se o pozdní secesi. A vrchol naší sbírky, řekněme 60., 70. a 80. léta 20. století, jsou tak v konfrontaci s touto architekturou, což je fantastický přínos.
Jaké jsou vaše plány coby nového ředitele Galerie moderního umění v Hradci Králové? O jaký prostor by se mělo jednat za vašeho vedení?
Tak především jsem zastánce toho, že obecně krajské galerie by měly být určitým edukativním centrem, měly by přivážet, přinášet, představovat umělce, řekněme, nejlepší české umělce. A ukazovat, proč se oni tímto uměním zabývají. Vysvětlovat zásadní nebo základní funkce umění. Protože výtvarné umění bývá často pozorováno s velkým neporozuměním.
Máte pravdu, že i my obyčejní lidé se možná trochu bojíme chodit do těchto míst, do galerií, protože se nám to zdá takové zapouzdřené, uzavřené. Chtěl byste tedy tento prostor otevřít víc veřejnosti a vysvětlovat lidem, že když přijdou do galerie, nemají se čeho bát?
Program naší galerie by měl být postaven na tom, aby frekvence toho představování byla častější. Protože pokud máme možnost vidět více příkladů výtvarného umění, tak ten náš obrázek nebo mozaika může být po určité době komplexní. To je můj hlavní cíl, představovat víc lokální umělce, ale také top české umělce a určité kombinace.
Čtěte takéGalerie moderního umění v Hradci Králové
Na co byste nás teď aktuálně pozval do Galerie moderního umění Hradci Králové?
Rád bych vás pozval na Muzejní noc, která se tradičně koná také v naší galerii 17. května v pátek od osmnácti hodin do půlnoci. Samozřejmě dále probíhá velká, retrospektivní výstava Milana Langera. To je místní enfant terrible, popartista, ale i velký guru, co se týká lokální scény. A k této výstavě jsme připravili několik doprovodných programů. 11. května se uskuteční projekce záznamu zkoušky hardcorové skupiny MAO, což je unikát. To jsou unikátní záběry. A 24. května v pátek se uskuteční koncert kapely Bílé světlo, což je dřevní underground 70. let minulého století. Kde bubeník Pavel Zeman bubnoval pro Plastic People of The Universe. Jde také o lokální fenomén.
Úžasná věc. Takže možná i malířské umění propojené s muzikou a dalšími múzami. To je vize nového ředitele Galerie moderního umění v Hradci Králové Františka Zachovala, kterého jsme vám dnes představili. Ať se vám daří a do galerie zavítá co nejvíc návštěvníků.
Děkuji za pozvání a na shledanou.
Související
-
Je radost, dívat se na krásný obraz. Ale ještě radostnější je, namalovat si svůj
Krédem Dany Činčarové, výtvarnice a lektorky, která vede kurzy relaxačního malování, jsou slova: radost je se na obraz dívat, ale radostnější je ho malovat.
-
Záhada obrazu v náchodské galerii. Může jít o jedno z nejcennějších výtvarných děl u nás!
V náchodské Galerii výtvarného umění v zámecké jízdárně je mimo jiné právě k vidění výstava jediného obrazu. Podaří se odhalit i tajemství, které ho obestírá?
-
Transformer Milan Langer, výstava nedoceněné hvězdy vizuálního umění v Hradci Králové
Galerie Moderního umění v Hradci Králové otevřela velkou výstavu s názvem Transformer Milan Langer, která vám přiblíží hradeckého autora jako hvězdu vizuálního umění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
