Gripeny asi už nic nezastaví

Před volbami v roce 2002 se česká vláda rozhodla odstoupit od smlouvy na nákup nových nadzvukových stíhaček Jas-39 Gripen. Důvod byl jednoduchý - nebyly peníze. Česká republika řešila následky ničivých povodní a navíc neexistoval jednoznačný důvod, že země nové stíhací letouny za desítky miliard potřebuje. V té době se totiž uvažovalo o projektu společné ochrany vzdušného prostoru se Slovenskem, nebo o zajištění bezpečnosti ze vzduchu v rámci spolupráce NATO.

Dále se tvrdilo, že pro strategické rozhodnutí za miliardy korun chybí jasná koncepce české armády a vyjasnění si naší úlohy v rámci Severoatlantické aliance. Jak ukázal další vývoj, zamítnutí gripenů nebylo nakonec definitivní. Česká vláda i vedení armády totiž trvají na tom, že nové stíhačky vojsko potřebuje. Proto vloni začala pracovat komise, která měla za úkol vybrat nejlepší variantu.

Na stole měla nabídky z Belgie, Nizozemska, Kanady, Spojených států a Švédska. Vzhledem k zamítavé reakci kabinetu v létě roku 2002, bylo překvapením, že se komise znovu vyslovila pro gripeny. Přitom proti nim hovoří například to, že nikdy nebyly prověřeny v boji. Je rovněž sporné, zda jsou gripeny schopny součinnosti se všemi systémy NATO. Navíc Maďaři nemají zatím nejlepší zkušenosti s plněním slibů ze strany dodavatelů letounů.

Přesto názor výběrové komise přijala vláda a rozhodla o zahájení vyjednávání se švédskou stranou. To v těchto dnech jde do finále. Konkrétně vláda začne posuzovat návrhy smluv o pronájmu letounů. Česká strana chce dosáhnout snížení ceny a nadstandardní výbavy strojů. Takže proti původní nabídce z roku 2002 by tady měl být posun nejenom v množství strojů, ale také v částce, na kterou nové stíhačky přijdou, a v jejich kvalitě.

Přesto jsou ve hře miliardy korun, a to v situaci, kdy státní ani armádní rozpočet nemají peněz nazbyt. Proto pořízení nových stíhaček působí jako zbytečný luxus. A není příliš podstatné, že tentokrát by měly být podmínky pro stát výhodnější. Vždyť armáda dostává ze státního rozpočtu na svoji reformu méně financí, než jí bylo slibováno. V situaci přechodu na plně profesionální armádu by se mohly miliardy, určené na pronájem stíhaček, použít na důležitější věci. Třeba na posílení jednotek, které mají v zahraničí velmi dobré jméno a dělají reklamu jak české armádě, tak i celému státu.

Řeč je o specialistech na boj proti zbraním hromadného ničení, nebo na poskytování zdravotnických služeb. Účast v různých misích navíc dokázala, že pokud česká armáda potřebuje letouny, pak většinou ty dopravní. Právě s jejich pomocí by mohla pružněji rozmisťovat jednotky v oblastech, kde jsou potřeba. Vzdušný prostor nad republikou by pak mohly střežit síly NATO. Vzhledem k rozloze našeho státu by to nebyl velký problém. Čím dál tím reálnější zhmotnění snu o gripenech vyvolává dojem, že za snahou o pořízení nových stíhaček nejsou hlavně potřeby obrany státu, ale sen o lákavých provizích.