Gross ne lídr

Nastolení tzv. německého modelu logicky vyvolalo otázku, jak hodlá ČSSD vyřešit v nedaleké budoucnosti obsazení volebního lídra. Její aktuálnost ještě posilovalo Grossovo tvrzení, že chce jako předseda dovést stranu k volebnímu vítězství v příštím roce. Ze sociální demokracie zněla odpověď, že je o volebním lídrovi zatím předčasné hovořit. Ke zmiňované polemice Paroubek dodal, že lídr může být jen jeden.

Momentálně vše nasvědčuje tomu, že to bude právě on. Nejnovější výsledky průzkumů veřejného mínění dokazují, že sociální demokraté se po změně včele vlády odrazili ode dna. Podle dat společnosti STEM má sociální demokracie momentálně patnácti procentní podporu u voličů. Pokud by se tento výsledek potvrdil i v následujících měsících, mohla by strana začít atakovat hranici dvaceti procent. A protože v sociální demokracii de facto došlo k jediné zásadnější změně, lze nárůst popularity nejsilnější vládní strany přičítat právě novému premiérovi. Takže s použitím Paroubkova výroku lze říci, že tento politik má podle růstu volebních preferencí za sebou úspěchy. Měl by se tudíž podle této logiky stát volebním lídrem sociální demokracie. Samozřejmě je velmi sporné, zda lze položit rovnítko mezi popularitu u voličů a úspěšnou prací. Když se člověk podívá do starších výsledků průzkumů veřejného mínění, patřil k nejpopulárnějším politikům Stanislav Gross.

Přitom jeho působení včele ministerstva vnitra bylo přinejmenším sporné. Ať už jde o obsazení některých důležitých postů lidmi s problematickou minulostí, nebo o špatné fungování policie a hlavně o její prorůstání s organizovaným zločinem. Navzdory nejrůznějším skandálům Gross vytrvale okupoval přední příčky žebříčku popularity. Ostatně o tom, jak jsou postoje veřejnosti neuvěřitelně vratké, se přesvědčil právě Gross. Po nezvládnutí aféry související s financováním bytu a s podnikáním manželky, se Gross velmi rychle propadnul z vrcholu do suterénu a vše nyní nasvědčuje tomu, že hvězdná politická kariéra Stanislava Grosse se chýlí ke konci, nebo alespoň k dlouhodobé přestávce. Svědčí o tom i nejnovější Grossovo vyjádření, že ani neví jestli bude na volební kandidátce sociální demokracie. Když se k tomu přidají jeho slova o tom, že manželka bude nepochybně ekonomicky aktivní, na další působení ve vrcholné politice to rozhodně nevypadá.

S nástupem Paroubka a s růstem volebních preferencí ČSSD se dá v brzké době očekávat otevření vnitrostranické diskuse o tom, že by bylo vhodné ještě před začátkem předvolební kampaně vyměnit předsedu strany. A kdo by se jím podle všeho měl stát, to není těžké uhodnout. Přitom Paroubek je včele vlády poměrně krátkou dobu a nemůže mít za sebou žádné velké úspěchy. Přesto do něj část voličů vkládá naději a přiklání se na stranu sociální demokracie. Pokud se bude Paroubkovi i nadále dařit proplouvat úskalími politiky, jako dosud, může dovést stranu k zajímavému volebnímu výsledku.

Paroubek s výjimkou poněkud nesmyslného lpění na referendu k evropské ústavě zatím hraje roli politika, který si nechce rozházet levicové voliče a zároveň si nechce zavřít dveře k případné koaliční spolupráci s ODS po volbách v příštím roce. Názorným příkladem budiž premiérova pochvala koncepce hospodářského růstu z dílny místopředsedy vlády Jahna a zároveň přitakávání na návrhy odborářů, které ji svým způsobem mohou postupně paralyzovat. Podobně dvojaký je rovněž Paroubkův postoj k reformě zdravotnictví.

Zároveň si nový premiér buduje u veřejnosti pověst rozhodného a neohroženého politika. Důkazem mohou být výpady vůči presidentovi republiky, nebo vůči koaličním lidovcům. Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že se Paroubek velmi rychle zařadil do tábora těch politiků, kterým je bližší košile než kabát. Tedy těch, kteří spíše dbají na průzkumy veřejného mínění, než na tvrdé prosazování věcí zajišťujících dlouhodobou prosperitu této země. Přitom většina rozumně uvažujících občanů by mohla takovouto snahu ocenit.