Havel se dotýkal nejcentrálnějších otázek křesťanství, říká Dominik Duka

„Samotné sloužení mše pro mne těžké nebude, ale promluva ano. V takovýchto případech se člověku promítnou mnohé životní chvíle a mají vliv na hlas a mohou člověka odvádět k dalším tématům. Musím se držet toho, co dostanou zahraniční hosté v angličtině, ale nejsem si jistý, zda se budu vždy držet předepsaného textu, ani zda se mi nezlomí hlas,“ přiznal.

Výstižné, ryze státnické hodnocení Václava Havla jako prezidenta a politika zaznělo podle Duky už z úst prezidenta Klause. „V mé promluvě musí zaznít jednak osobní nota a rozměr morálně-náboženský,“ nastínil.

Každé setkání s Havlem bylo pro Duku velkou událostí. Seznámili se ve věznici na Borech: „Vězeňská přátelství se nedají zrušit, nezmizí. Měl jsem to štěstí, že jsem tam potkal řadu lidí, se kterými mne přátelství dodnes spojuje. S Václavem Havlem jsme se viděli ve vězení téměř každý den a ty vzpomínky jsou jako barevný film.“

Duka vzpomíná, jak se s Havlem ve vězení pravidelně scházel k hovorům o náboženském životě, Bohu. „Rozhovory to nebyly vždy jen mezi námi dvěma, mohli jsme se setkat i s ostatními a paleta témat byla široká.V té době Václav psal dopisy Olze a z nich si vytvořil skupinku dopisů, které nazval ‚kapličkou‘. Jejich tématem byla otázka smyslu života, smyslu vesmíru a základní otázky ‚kdo člověk, kdo Bůh‘.“

Po Havlově propuštění v únoru 1983 ho Duka navštívil v Nemocnici pod Petřínem a na hovory navázali.

Václav Havel bytostně ctil křesťanskou tradici

„Cítil, že Bůh není jen pouhé něco, že je to osoba, že je to ‚víc, než někdo‘. On byl nesmírně poctivý, protože zdůrazňoval, že není pravý filosof jako odborník, že je spíš literát a filosoficko-teologické otázky nechtěl řešit strohým, terminologickým slovníkem. A to nebylo snadné,“ vzpomíná Duka.

Dnes podle něho cituje celá řada teologů velké pasáže z Havla v přesvědčení, že on se dotýká nejcentrálnějších otázek, ale nikoli teologickým jazykem: „Protože teologové jsou velice nepatrnou menšinou ve společnosti, jeho ohlas po náboženské stránce je někdy větší než většiny teologů.“ Tento názor prý zastávají i nejvyšší teologické osobnosti Vatikánu.

Šest týdnů před Havlovou smrtí s ním vedl arcibiskup Duka rozhovor, který nyní odvysílala Česká televize. „5. prosince, když přijel do Prahy, se k hovoru vrátil a řekl, že na budoucnost je třeba se dívat s nadějí a mít trpělivost. A on ji měl vždycky. Vidět Václava Havla jako pesimistu nebo člověka, který by podlehl vizi krize, si vůbec nedovedu představit.“

Při čistě osobním setkání se tehdy Dukovi svěřil, že se necítí dobře. Měl nedostatek kyslíku a bylo to vidět, i když se snažil nedávat to na sobě znát. „A tam jsme měli i tu závěrečnou tečku o víře v Boha,“ prozradil arcibiskup.

Podle Duky teprve nyní budou Češi i svět objevovat, koho vlastně ztratili. „Když vlastně oněměl, teprve jeho hlas zní. Velké osobnosti vždycky zahýbou světem, až když už mezi námi nejsou,“ připomněl arcibiskup i na příkladu světců. „Jsem přesvědčen, že jeho jistý odkaz opravdu zazní.“