Hra na reformu pokračuje
Lepší nesmělý krůček, než přešlapování na místě nebo couvání. Zhruba v tomto smyslu hodnotí většina českých ekonomů dosavadní snahu Špidlova kabinetu o reformu veřejných financí. Z jejich slov se dá vyčíst, že zatím nejsou činy vlády příliš nadšeni.
Koalice totiž v posledních měsících věnovala značné úsilí tomu, aby zabrzdila rychlým tempem rostoucí státní dluh. Vyplývalo to alespoň ze slov politiků. Ta však zatím nebyla následována razantními činy. Křehká parlamentní většina, rozpory uvnitř sociální demokracie, také to byly důvody, proč vláda zatím přešlapuje na místě. Svědčí o tom například rekordní deficit státního rozpočtu na příští rok.
Propad do záporných čísel ve výši 115 miliard korun zatím historie České republiky nepamatuje. Ministr financí Bohuslav Sobotka to omlouvá slovy, že pokud by vláda nic nedělala, mohl by se schodek rozpočtu pohybovat až u hranice dvou set miliard. Patrně má pravdu, neznamená to však, že by vláda měla situaci plně pod kontrolou. Svědčí o tom čísla, která byla publikována v prosinci. Týkají se plynulého růstu státního dluhu. Ke konci třetího čtvrtletí dlužila vláda zejména domácím věřitelům zhruba 476 miliard korun. Oproti pololetí to bylo skoro o pětadvacet miliard víc. Při tomto tempu tak může na konci roku vládní dluh dosáhnout až půl bilionu korun.
Mimo jiné to znamená, že vláda potřebuje a do budoucna bude potřebovat stále více peněz na krytí schodku státního rozpočtu a veřejných financí. Ty bude muset někde vzít. Není těžké uhádnout, kde. V kapsách daňových poplatníků. A je jedno, zda půjde o další vydávání dluhopisů, které se budou muset dříve nebo později splácet, nebo o půjčky v zahraničí. Vláda navíc nebude hradit pouze dluh, ale také úroky z něj plynoucí. To mimo jiné znamená, že se jí bude zmenšovat objem peněz, které bude moci použít na jiné výdaje státního rozpočtu. A protože většina z nich je zatím ze zákona daných, bude na ně muset získat peníze stůj, co stůj. Tím se opět dostáváme ke kapsám daňových poplatníků. A je celkem jedno, zda bude vláda peníze brát přímo formou daní z příjmu, nebo skrytěji cestou různých nepřímých daní.
Samozřejmě je tady ještě jiná varianta. Vydat se cestou razantních výdajových škrtů. Například prostřednictvím důchodové reformy nebo změn zákonů týkajících se zneužívání sociálních dávek. Když se k tomu přidá výrazné omezení nabubřelého úřednického aparátu, nebo reforma zdravotnictví, je na světě možnost, jak zatočit s rostoucím státním dluhem, aniž by to výrazným způsobem zatížilo kapsy daňových poplatníků. Z dosavadních kroků Špidlova kabinetu se zdá, že touto cestou patrně nepůjde. O první fázi tzv. reformy veřejných financí už byla řeč. Jde o nesmělý pokus, který za reformu označen být nemůže. V neděli by vládní koalice měla rozhodnout o krocích dalších. Ty podle zatím dostupných informací asi nebudou rovněž razantní.
Například systém různých sociálních dávek by měl zůstat i po kosmetických úpravách nastaven tak, že nebude lidi příliš motivovat k práci. Slova ministra financí o tom, jak chtějí pomáhat rodinám s dětmi, signalizují, že v sociální oblasti Špidlův kabinet razantně nepřitáhne kohoutek penězovodu. Přitom právě platby na různé sociální účely tvoří jednu z největších položek státního rozpočtu. Názorným důkazem může být to, že rozpočet ministerstva práce a sociálních věcí spolyká ze všech resortů nejvíce peněz.
Rovněž důchodová reforma je během na dlouhou trať. Proto je nemožné, aby ji do voleb vláda zvládla. Ta navíc nemá prostředky na přechodnou dobu, kdy ještě nebude v penzijních fondech dostatek peněz a finance vybrané stávajícím způsobem na financování nově pojatých penzí stačit nebudou. Proto se ministr financí nechal slyšet, že důchodová reforma musí být pozvolná. To si lze také vysvětlit tak, že jejím hlavním smyslem bude donutit lidi pracovat co nejdéle, aby jim stát nemusel příliš dlouho dobu vyplácet penze, na které nebude mít dost peněz. Přesto důchody bude muset financovat, což bude neúměrně zatěžovat státní rozpočet. Tím si vláda neuvolní ruce k razantnímu snižování státního dluhu.
Rovněž návrhy na omezení zneužívání nemocenské poněkud zapadají a rozmělňují se. Sečteno a podtrženo - pokud nedojde k mimořádnému zvratu, neměla by mít ani druhá fáze reformy veřejných financí se skutečnou reformou příliš společného. Bude pak záležet pouze na vládě, jak o císařových nových šatech dokáže přesvědčit veřejnost. U té odborné se jí to podaří jen těžko.
