Hrajte slovní fotbal, opravujte chyby, mluvte o včerejšku i zítřku. Tak se předškolák naučí vše, co potřebuje

„Teď po covidu se setkávám se s tím, že pětileté děti neumějí pojmenovat květák. Zkrátka ho neznají. Rodiče v koroně nechodili s dětmi do obchodu, dětem chybí běžný život, zkušenost s ním a propojení se slovní zásobou,“ popisuje.

Vidím pták

Další navazující dovedností je schopnost vyjádřit, co potřebuji. Umění formulace. „Za poslední roky se výrazně zhoršila schopnost vnímání gramatiky. Vliv na to má i předškolní výuka jazyků, zejména angličtiny. Děti mají přirozenou tendenci vybrat si ze dvou slovíček to jednodušší. Místo prase řeknou pig. Angličtina má navíc jinou strukturu, je mnohem jednodušší a děti si z ní berou gramatický vzorec. Takže také řeknou: Vidím pták. Ne ptáka,“ říká Zdeňka Koppová.

Teprve, když dítě umí správně mateřský jazyk, je podle ní čas na cizí. „Je to paradox, ale funguje to tak. Položme si otázku: Kde jsme, co je pro nás důležité, v jakém jazyce se bude dítě vzdělávat? Nebude mu znalost češtiny chybět ve slohu? V pochopení zadání školní úlohy? Čtenářská gramotnost a pochopení textu jsou velmi důležité i později v přijímačkách,“ připomíná.

Dvě koně

Podle klinické logopedky není u předškolního dítěte takový problém, neumí-li „ř“, ale spíš používání tvarů množného čísla jako „dvě koně“. Rodiče by se neměli zdráhat děti opravovat.

„Dítě se učí nápodobou a tím, že mu někdo poskytuje zpětnou vazbu. Setkávám se s tím, že to rodiče odmávnou, však ono to časem půjde samo. Nebo to svádějí na dobu covidovou a chybějící školku. Jenže odpovědná je rodina,“ komentuje.

Další kategorií správného použití jazyka jsou předložky. „Současné děti je vnímají, rozumějí jim, ale samy je špatně používají. Takže je potřeba procvičovat – třeba na obrázcích: kočička je pod stolem, na stole, za stolem, před ním…“

Včera, dnes a zítra

Důležitá je také časová orientace: včera, dneska, zítra. „Stačí ty výrazy běžně používat, mluvit o tom, co jsme dělali včera, kam půjdeme zítra. Korona to teď velmi zkomplikovala, protože život v rodinách se zastavil. V tomto školka opravdu chybí. Rodiče někdy pomoci neumějí, nemají čas nebo zájem,“ popisuje Zdeňka Koppová.

Had a mašinka

Rozlišovat hlásky mezi sebou, neplést si je, to je pro budoucího školáka důležité v tom, aby zvládal psaní. „Plete-li si s a š, je to závažnější, než šišlání. Ptáme se, co tam slyšíš? Ššš je mašinka, sss je had. Kde slyšíš mašinku… kde slyšíš hada…? Prvně to dítě musí slyšet, teprve pak to správně řekne a pak to bude umět i dobře napsat. Rodiče často chtějí po dětech, aby po nich opakovaly. Ale to dítě musí nejprve vědět, co má zopakovat, musí to slyšet. To jsou chyby laiků,“ uvádí logopedka.

Zdeňka Koppová jako klinická logopedka doporučuje, aby si lidé nechali poradit. „Jestliže se dítěti jako rodič věnuji a nevidím výsledky, pak se vyplatí požádat o konzultaci odborníka. Někdy stačí jediná návštěva poradny,“ říká.

„Školky se zaměřují na prevenci řečových vad, nikoli na nápravu. Za vadami a chybami může být ukryté nerozvinuté zrakové, sluchové nebo motorické vnímání. Odborník musí určit, kterou cestou jít. Na vině může být přerostlá uzdička, nepohyblivá čelist, špatná koordinace mluvidel, ale také třeba špatný sluch. Není na co čekat. Pomoc vyhledejte klidně už ve třech letech dítěte,“ dodává.

Naporcuj psa

Vedle přípravy na psaní je u předškoláků důležité také „předslabikářové období.“ Je potřeba, aby dítě vnímalo jazyk v jeho rytmické struktuře, proto se ve školce vytleskávají slabiky. „Dítě si tleskáním cvičí, že slovo je z něčeho složené a že to má nějaký rytmus. Vytleskáme MA-SO. Slova rozdělujeme a skládáme. Podobně i na hlásky: Rozděl psa na P-E-S a zpátky. Dá se tím dobře zabavit třeba po cestě v autě,“ radí Zdeňka Koppová.

Dalším osvědčeným tipem na výlety je slovní kopaná. Tady zase hraje roli první a poslední hláska nebo slabika.

Trénovat bychom s dětmi měli i verbální paměť: Šla babička do městečka a přivezla… mouku. Šla babička do městečka a přivezla mouku a rohlíky… Šla babička do městečka a přivezla mouku a rohlíky a psa!

Jak funguje hlava

Doba covidová přinesla potřebu on-line výuky a do popředí vyzdvihla tablety, počítače, elektronickou komunikaci. „Jenže dnes se ví, že ten, kdo píše tužkou, propojuje mnohem víc mozkových center než ten, kdo jen něco odklikne na tabletu,“ připomíná Zdeňka Koppová.

Čtěte také

Nechte děti prožít i neúspěch a vypněte televizi, radí odbornice rodičům předškoláků

„Člověk s vizuální pamětí ví, že něco viděl v učebnici nahoře vlevo. Žák se sluchovou pamětí si bude pamatovat výklad. Ale dítě s motorickou paměťovou stopou vám řekne: Tam a tam jsem to psal a podtrhával jsem to červenou. Takové děti si online výuku mnohem hůř pamatují,“ upozorňuje.

„A nejen psaní. I čtení je velmi složitá neurologická záležitost. Mozek při něm svítí celý,“ vypráví. Podle výzkumů jsou prý také prokázány rozdíly ve vnímání a používání řeči. „Jinak mají řeč v mozku usazenou muži a jinak ženy. Ženě při povídání také svítí celý mozek, zatímco muži jenom řečová oblast, není zdaleka tak propojená s ostatními oblastmi – to není dobře nebo špatně, to je prostě tak,“ doplňuje.

A na závěr něco na zub

Ve škole bude na naše ratolesti čekat i matematika. Také tady platí, že dítě by před nástupem do první třídy mělo mít určité znalosti – základní číslovky a to, čemu se říká předmatematická představivost.

Jak vysvětluje Zdeňka Koppová, jde o to, aby dítě rozeznávalo, že něčeho je víc, něčeho míň, něco je delší, něco kratší. „Vezměme děti s sebou do kuchyně. A hned jim bude ona základní představa jasná:  jsou-li čtyři talíře a odnesu jeden, tak zbyly tři,“ popisuje.

A my dodáváme: vezměte buchty, dejte si  každý jednu a uvidíte – kolik vám jich zbylo? Možná se dostanete i do mínusu… Tak hodně nadšení, předškolního štěstí a dobrou chuť!