Hudba musí vycházet z lidské ryzosti, říká jazzový vizionář Avishai Cohen
K chloubám izraelského exportu patří pomeranče, software, ale také jazzmani. Ten nejvýznamnější z nich, Avishai Cohen hrál před několika dny v Brně. Kontrabasista a zpěvák je známý tím, že rád mísí nejrůznější hudební styly, například jazz s brazilskou bossa novou, anebo také tradičními písněmi sefardských Židů. Tentokrát vůbec poprvé vystoupil v doprovodu orchestru – a to Filharmonie Brno.
Co Vás lákalo na spolupráci s velkým symfonickým orchestrem?
„Zahrát si s orchestrem je myslím pro všechny velká výzva. Nejen pro mě, ale i pro hudebníky z orchestru. Hudba, kterou teď dostávají pod kůži, je úplně jiná, než na jakou jsou zvyklí. Je rytmicky hodně náročná, a i harmonicky se neustále proměňuje. Největší výzva pro mě je, aby se v co nejkratším čase cítili v hudbě komfortně, jako doma. Jedině tak ji můžeme lidem plnohodnotně předat.“
Na projektu „Večer s Avishaiem Cohenem“ se podílel newyorský aranžér a dirigent Robert Sadin, který spolupracoval například s Herbie Hancockem, Waynem Shorterem nebo Plácidem Domingem. Nechal jste ho zaranžovat vlastní skladby, které jsou pestrou směsicí různých žánrů a vlivů, i slavné americké standardy. Jak k této misi Robert Sadin přistoupil a jak jste s výsledkem spokojen?
„Faktem je, že řada aranží pochází z mé vlastní dílny, ode mě. Robert ale hodně pomáhal s orchestrací, rozhodně má v tomto ohledu mnohem víc zkušeností než já. Co se týče výsledku – myslím, že něco se mu velmi povedlo a něco zase ne. Aranže některých skladeb proto ještě drobně měním a dotahuji.“
Kritikové i laici o Vás často mluví jako o prorokovi, jako o jazzovém vizionáři. Do jaké míry se s touto rolí identifikujete?
„Je velmi těžké identifikovat se s něčím tak velkým. Je to ale především o vnímání druhých lidí, a ne o mně samém. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to není příjemné. Na druhou stranu jsem se ale o tyhle věci nikdy příliš nestaral. Pro mě vždy byla a stále je nejdůležitější hudba. Mým hlavním cílem je, abych jejím prostřednictvím mohl s lidmi komunikovat. Nejšťastnější jsem, když se lidem líbí to, co dělám, když chodí na koncerty. Takže jakkoli mě lidé nazývají, tohle je má hlavní priorita.“
Jako prorok a vizionář pravděpodobně víte nebo tušíte, jak bude jazzová hudba vypadat v příštích dekádách. Jak podle Vás bude znít jazz za padesát, sto let?
„Nemám nejmenší tušení. Nikdo z nás neví, co bude za pět let. Myslím si, že v jistém smyslu ale bude hudba stejná. Stejně jako dnes bude buď dobrá, nebo špatná. To jsou podle mě jediné dvě kategorie, do kterých lze hudbu dělit. Já sám jsem přesvědčen, že hudba musí být upřímná, musí vycházet z určitého přesvědčení, z lidské ryzosti. Jedině tak může vznikat hudba, která nese významy, něco sděluje. Takže pokud budou v budoucnosti lidé opravdoví a udrží si smysl pro upřímnost, bude dál vznikat dobrá hudba.“
