Ideály skautingu žijí i po sto letech od jeho založení

Přijeli ze 162 zemí a reprezentovali 28 miliónů členů z celkem 216ti zemí a území. Jediné země světa, kde neexistují či nemohou existovat jsou Čína, Kuba, Laos, Burma čili Myanmar a Severní Korea (a také - pro úplnost -- maličká Andorra), a v těch komunistických zemích, jak víme, se je snaží nahradit organizace pro děti a mládež s částečně podobným, i když různě ideologizovaným programem. Ano, je řeč o skautingu čili Junáctví a právě ukončený světový sjezd či slet se oficiálně nazýval "21té světové skautské Jamboree", uspořádané u příležitosti stého výročí založení skautingu Robertem Badenem-Powellem. Stanové město, které si nezadalo s Olympijskou vesnicí a zaujímalo rozlohu více než 220ti hektarů v lesoparku Hylands Park, hostilo na dva týdny skautskou reprezentaci nejlepších oddílů z celého světa. Skautíci a skautky soutěžili v mnoha kategoriích zručností, znalostí, dovedností i sportovních disciplín, a v patřičné kondici -- jak tvrdil informační letáček - je udržovalo, mezi jiným, 800,000 vajíček, půl miliónu litrů mléka a 60 tun jablek.

Začalo to vše přitom značně skromně a jako pokus právě před stoletím, když Baden-Powell psal knihu Scouting for Boys a uspořádal experimentální tábor pro dvacítku chlapců na ostrově Brownsea v hrabství Dorset. Už pár let předtím si v Burské válce v jižní Africe všiml, že chlapci, kterých používal coby poslů k doručování zpráv, dokáží být stejně spolehliví jako dospělí. Zmíněnou dvacítku, vybranou proto záměrně z různých sociálních vrstev, škol a podobně, na táboře s pomocníky učil různým dovednostem. Šlo o tábornické dovednosti a znalosti, včetně orientace, přežití ve volné přírodě, stavění stanů a budování přístřešků, o nauku o flóře a fauně, o první pomoc, vaření a podobně. Zároveň byli však chlapcům vštěpovány zásady zdvořilosti, obětavosti, galantnosti, morální krédo a vlastenectví. Úspěch byl dokonalý a když Baden-Powell o dva roky později svolal adepty skautingu do Londýna, dostavilo se jich už jedenáct tisíc. Od té doby nebylo hnutí k zastavení a v roce 1922 jich byl ve světě celkem milión.

Dá se říci, že nebylo k zastavení ani u nás a ti nejstarší si jistě vzpomenou na roli skautů při vzniku republiky 28. října 1918, na rozkvět skautingu za První republiky i na popravené skautské odbojáře za nacistické okupace. Ti trochu mladší si pak asi připomenou poválečné vzepjetí i zákaz skautingu a perzekuci vedení Junáka po komunistickém puči roku 1948. Vypomenou si také na to, že už na konci padesátých let existovalo několik tajných oddílů pod vedením Jaroslava Foglara blahé paměti a že po dvaceti letech od zákazu pochodovalo na prvního máje 1968 -- poprve za dvě desetiletí v dobrovolném průvodu -- také několik tisíc Junáků. Stejně tak, došlo po opětovném zákazu k druhému rychlému obnovení po listopadu 1989 a dnešní zástupci českého skautingu, alespoň ti dospělí vůdci, se o tyto smutné a zároveň tak nadějné zkušenosti, vypovídající o nezlomnosti lidského ducha, jistě v těchto dnech dělili na chelmsfordském Jamboree s kolegy z celého světa. Ti jim zas jistě vyprávěli o vlastních zkušenostech s organizováním skautské pomocí během povodní či jiných katastrof a o naplňování slavného hesla "Bud'připraven!".

Ano, skauting se za stovku let od svého vzniku opravdu zapsal do moderních dějin lidstva a to i v téměř neuvěřitelných skutečnostech. Například, že Baden-Powell byl zvolen 13tou nejvlivnější osobností dvacátého století a jeho kniha o skautingu je čtvrtá na žebříčku vůbec nejpopulárnějších knih světa po bibli, koránu a Mao Ce-tungových citátech. Nebo, že z 29ti prvních astronautů jich bylo 26 skauty. Stejně zajímavá a navíc potěšitelnější je skutečnost, že skauting s příchodem elektronických komunikací a počítačů vůbec nezachází na úbytě a v posledních letech znovu zaznamenává růst. Je tomu prý tak proto, že tábornictví, odolnost, lesní moudrost a další znalosti a dovednosti, které mladé v praxi učí, jsou prostě fyzicky i psychicky něčím, co vysedávání před obrazovkou počítače nemůže dětem poskytnout. Nehledě na to, že děti a mládež zjevně podvědomě touží po troše dobrodružství a rizika, před kterým je dnešní rodiče a společnost až úpěnlivě a k jejich škodě chrání a opatruje jak v bavlnce. Touží take údajně po morálním vedení a jasnějších pravidlech, než jaké - třeba v západní Evropě -- poskytuje společenská a stále více i školní atmosféra morálního relativismu, politické korektnosti i neúcty k disciplínovanosti a právu.

Mnohá britská média si skautského setkání - na kterém hrál důležitou roli i mírotvorný aspekt poznávání se navzájem bez ohledu na jazykové bariery a budování úcty k jiným kulturám -- s radostí všímala. V jiných se zas objevily hlasy, které by skautům řadu činností chtěly zakázat -- prý v zájmu bezpečnosti - doporučovaly však, aby byli poučováni o bezpečném sexuálním styku. Skauti si o tom všem jistě myslí své. "Skauting vštěpuje morální kód za pomoci pozitivního tlaku skupiny k dobrému, což dnes opravdu jinde nezískáte", řekl jednomu deníku jeden z účastníků Jamboree, zatímco jiný podotknul, že "skauting buduje charakter, dělá z nás lidské bytosti a učí nás zodpovědnosti za druhé". Jistě, to se dnes mladí jinde asi nenaučí a přitom by to jako dospělí potřebovali mnozí veřejní činitelé a zvláště pak politikové. Ano, skauting je politikum v tom nejpozitivnějším slova smyslu, takže mu buď sláva!

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .