Indie se učí ze zkušenosti s terorismem

Indie například založí novou speciální vyšetřovací agenturu. Stát urychleně zaplní neobsazená místa v bezpečnostních strukturách a pořídí jim moderní vybavení. Založí školy, kde se budou vzdělávat protiterorističtí specialisté. Zřídí regulérní námořní patrolu, která bude hlídat více než sedm tisíc kilometrů dlouhé pobřeží. A změní také četné zákony, které údajně bránily v účinnější obraně proti terorismu. Bombajský incident odhalil katastrofální nedostatky v obraně proti terorismu nového typu.

Jak se teprve po tragických bombajských událostech ukázalo, indická elitní komanda nejsou vybavena vlastní leteckou technikou. Vzhledem k tomu, že jsou tyto jednotky umístěny až u Dillí, trvalo asi sedm hodin, než se je vůbec podařilo dostat do Bombaje. Dále se ukázalo, že indické jednotky jsou nejen špatně vycvičeny pro podobné operace, ale také jsou nedostatečně vybaveny. Elitní příslušníci komanda jsou navíc používáni jako bodyguardi vysoce postavených osob, a tak když je jich náhle potřeba jinde, nejsou k dispozici.

V ještě problematičtějším stavu jsou regulérní policejní jednotky. Jejich plat odpovídá příjmům nekvalifikovaného dělníka, a tomu odpovídá i prestiž tohoto zaměstnání. Policisté jsou často úplatní, o tom, že by jim nadřízení zajistili přísun jídla během služby, nemůže být řeč. A tak si policisté obědy zajišťují třeba tak, že je vymáhají na pouličních prodejcích. I jejich vybavení vypovídá o tom, že stát na ně příliš nespoléhá - některé jejich zbraně prý pocházejí ještě z druhé světové války.

To, co nefunguje, je také soulad některých důležitých prvků státní správy nebo bezpečnostního aparátu. Ještě šest dní po zlikvidování bombajského útoku nebyly indické orgány schopny přesně říci, kolik lidí vlastně zemřelo.

To všechno jsou zásadní problémy, které by měl řešit výše zmíněný plán na posílení bezpečnosti Indie před terorismem. Otázkou je, zda se je podaří uskutečnit, a také zda jdou tím správným směrem. Když se koncem listopadu ukázalo, že komanda umístěná u Dillí nejsou schopna se operativně přemístit do Bombaje, stát Máháraštra, jehož je Bombaj metropolí, začal plánovat sestavení vlastních zvláštních jednotek, které by byly kdykoli k dispozici. Zkušenosti jiných indických států ovšem nezní optimisticky. Některé z nich si pořídily vlastní komanda poté, co se začaly potýkat například s maoistickými povstalci, jako například východní Orisa. Ta naverbovala 8000 mužů pro zvláštní operace, ale po šesti měsících bylo do akce připraveno jen 350 z nich. Nyní se ukazuje, že mnozí z rekrutů se do jednotek dostali jen díky úplatku. To vše souvisí s korupcí a nepořádkem, které jsou jednou největších bolestí současné Indie. Podobně to bylo ve státě Utar Pradéš, kde státní úřady na žádost policie objednaly elektronické vybavení, a pak trvalo čtyři roky, než je policisté dostali do rukou - tou dobou bylo zařízení už zcela zastaralé. Jeden policejní velitel řekl zpravodajovi BBC, že raději nakupuje důležitou výbavu pro své muže ze svého pomocí internetu, protože by jinak čekal měsíce nebo i roky.

Indie ale nyní zpytuje svědomí i kvůli věcem, které na výbavě policie nijak nezávisí, a to je práce s informacemi. Z indických tajných služeb se krátce po atentátu ozvaly velmi rozladěné hlasy, podle kterých vydali celkem šest konkrétních varování, že k útoku dojde v Bombaji, že útočníci přijdou po moři, a že ohroženy budou objekty jako je třeba hotel Tádž Mahal. Představitelé státu Máháraštra ovšem tvrdí, že žádné takové varování nedostali, protože by jinak opravdu něco udělali. Buď někdo lže, a nebo se informace kdesi na cestě ztratily - obojí je špatné.

Nyní si musejí indické bezpečnostní orgány nejen klást otázku, jak do budoucna zacházet s těmito údaji, ale co si počít s těmi starými. Jak tvrdí středeční vydání listu New York Times, do Indie neproniklo deset, ale třicet ozbrojenců, tvrdí to jediný zajatý útočník, Muhmmad Adžmal Amir Kasáb. Ten popsal, jaký výcvik dostal v Pákistánu, a také uvedl, že celkem bylo do akce vysláno třicet mladíků - kde je tedy zbývajících dvacet Pákistánců nikdo není schopen říci.

Indická policie mezi tím zatkla dva Indy, kteří při přípravě útoku pomáhali, ale i nadále se drží verze, podle které byli všichni útočníci původem z Pákistánu, tam byli i vycvičeni a odtud připluli. Vztahy mezi oběma zeměmi se, a zdá se, že o pákistánském původu atentátníků nemůže být pochybnosti. Indická policie už uveřejnila fotografie téměř všech zabitých členů výsadku, včetně jejich jmen a místa narození - vesměs ležících v Pákistánu. Nyní zůstává otázka, jak moc je to celé věci zapletená pákistánská vláda. Islámábád důsledně trvá na tom, že s věcí nemá nic společného. Atentátníci byli skutečně vycvičeni v táborech oficiálně zakázané organizace Laškare Tajiba. Problém je, že tato organizace má velmi úzké spojení s pákistánskou tajnou službou, která radikály používá pro své vlastní účely. Chabou obranou Islámabádu může být, že nad tajnými službami má jen malou pravomoc.

Pákistán je nyní pod obrovským tlakem Spojených států, aby maximálně pomohl při vyšetření pozadí atentátu a aby zničil podhoubí Laškare Tajiba. V neděli pákistánská armáda nečekaně zaútočila na tábor Laškare tajiba v pákistánské části Kašmíru, pravděpodobně ve snaze ukázat, že Islámabád má věci pod kontrolou. V pondělí pak pákistánská policie zadržela muže, který bombajský atentát údajně připravil. Podle neoficiálních zdrojů jde o Zakí Rahmána Lakhvího, vysoce postaveného člena islamistického a nacionalistického kašmírského hnutí. Právě on, spolu s dalším činitelem Laškare Tajiba dával příkazy bombajským útočníkům. Pákistán však dal jasně najevo, že pokud zadržený představitel islamistů a dalších asi dvanáct dalších údajně zadržených mužů půjde před soud, pak jedině doma v Pákistánu, do Indie nebudou v žádném případě vydáni.

Informované skeptici nyní tvrdí, že žádný pokrok nenastane - nikdo nevěří, že Pákistán opravdu zničí Laškare Tajiba, ani že Indie bude schopna sestavit účinný protiteroristický systém, který by zabránil příštímu bombajskému masakru.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .