Irácko-íránský summit

Jeden návrh však vyhlíží solidně - a není to dáno pouze tím, kdo s ním přichází. Byť i to jeho váhu umocňuje. Propaguje ho nejvěrnější spojenec George Bushe Tony Blair. A před koncem roku se stejně vysloví i americká komise složená ze zasloužilých politiků a vedená bývalým ministrem zahraničí Jamesem Bakerem. Komise má Bílému domu doporučit modifikaci americké politiky v Iráku; co přesně řekne, bude známo až za pár týdnů, ovšem neoficiálně už se ví, že jeden z klíčových návrhů bude znít: "Přizvěte k řešení irácké krize Sýrii a Írán!"

To samé doporučil i Blair.

Je to nepochybně přiznání, že vítězové irácké války nevědí, kam dál. Kdyby věděli, Sýrii a Írán by do partie nepozvali. Oba režimy mají u Západu velké vroubky.

Američané i irácká vláda mnohokrát obvinili Sýrii z toho, že na svém území trpí svržené exponenty Saddámova režimu a že jim dovoluje, aby do Iráku vysílali muže, zbraně i peníze. V Sýrii se porušují lidská práva. Je téměř jisté, že si syrské vedení objednalo vraždu libanonského premiéra Rafíka Harírího - za což Sýrii odsoudila i jinak dosti opatrnická OSN.

A krom toho: Sýrie podporuje libanonský Hizballáh, který nevyprovokovaným přeshraničním útokem vyvolal letos v létě mezinárodně destabilizační konflikt s Izraelem.

Sponzorem Hizballáhu je i Írán. Ten má navíc jaderný program, který si nechce nechat účinně kontrolovat, a jeho prezident periodicky vyzývá ke zničení Izraele.

Jak by tyto země mohly s Irákem pomoci? Byl by jejich přínos natolik zásadní, že by se Západu vyplatilo zapomenout na jejich škraloupy? A jakou cenu by za to Západ zaplatil?

Začněme Sýrií. Její vstřícnost by znamenala, že iráčtí povstalci přijdou o své syrské základny a přechody hranice, která byla dosud značně děravá, se jim ztíží. První kroky v tomto směru už byly učiněny. Před týdnem pobýval v Bagdádu syrský ministr zahraničí. Výsledkem rozhovorů bylo obnovení diplomatických vztahů v jejich plné šíři a také dohoda, že oba státy budou spolupracovat v bezpečnostních záležitostech. Což podle všeho znamená, že Sýrie bude přísnější na postsaddámovské rebely.

Co by si za to Sýrie přála? Především dostat se z diplomatické izolace a zbavit se nálepky sponzora terorismu. Pak by se snáze oživil její obchod, a to by nutně vylepšilo stav syrské ekonomiky. Který, eufemisticky řečeno, není dobrý.

Zcela určitě by Sýrie požadovala také to, aby se přestalo šťourat do Harírího vraždy.

Pomoci v Iráku je připraven i Írán. Včera to jasně řekl jeho prezident Mahmúd Ahmadínežád. Ten měl v sobotu jednat se svým iráckým protějškem Džalálem Talabáním. O víkendu Talabání do Teheránu neodletěl, ale jen proto, že v Iráku se v uplynulých dnech násilí vystupňovalo natolik, že muselo být uzavřeno i bagdádské letiště. To, že je schůzka pro obě strany potřebná, dokládá fakt, že byla přesunuta na nejbližší možný termín, na dnešek.

Írán má v Iráku cenné želízko: jako země, v níž vládne šíitský směr islámu, má velký vliv na značnou část iráckých šíitů. A šíité jsou největší iráckou náboženskou komunitou, obnášejí zhruba dvě třetiny zdejší populace.

S Íránem po boku by to Západ v Iráku měl nepochybně lehčí.

Ovšem nebylo by to zadarmo. Írán chce nerušeně pokračovat ve svém jaderném programu - na jehož konci může být jaderná zbraň. A navzdory své bojovné rétorice chce urovnat vztahy se Spojenými státy. V politické rovině by to znamenalo navázání diplomatických vztahů. V rovině prestižní by se to projevilo vyškrtnutím Íránu z bushovské "osy zla". V rovině ekonomické by Írán stál o americkou technologii a americký kapitál.

Pokud Írán a Sýrie přiloží ruku k iráckému dílu, nevynese jim to všechny dividendy, ve které Teherán a Damašek doufají - Západ bude jistě licitovat. Něčím by však zaplatit musel, alespoň v něčem by musel Íránu a Sýrii vyjít vstříc. A cena za jejich ochotu nejspíš nebude malá. Zbývá ale jiná možnost? V Iráku jdou věci od desíti k pěti, a v té mizérii asi nezbude, než vyzkoušet i syrské a íránské stéblo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .