Irák a Bush

Nedaleko křižovatky Kadissija, tedy před tzv. zelenou zónou, zatarasily tři auta značky opel-vectra rudý mercedes a donutila ho zastavit v odstavném pruhu. Z oplů vystoupili mladí muži ve sportovním oblečení s obličeji zakrytými palestinskými šátky a v ruce měli ruské samopaly značky kalašnikov, s kterým se rád nechával fotografovat bin Ládin.

Mladíci došli volným krokem k zastavenému mercedesu, odjistili zbraně a nejprve zastřelili šoféra, pak spolujezdce na předním sedadle a nakonec muže, který seděl vzadu. Po té otevřeli dveře a vytáhli všechny tři mrtvoly z auta, položili je vedle sebe na silnici a začali po nich chodit, kopat do nich a plivat na ně. Když se dostatečně vyřádili, jeden z mladíků sednul do auta a začal mrtvoly přejíždět tam a zpátky. "Jak mrtvoly vypadaly si nedovedete ani představit", řekl novinářům Ahmed Hadi, který scénu pozoroval z druhého jízdního pruhu, kde se doprava rovněž zastavila. Vraždili Sunité z al Kaidy a oběťmi byli Šíité.

Otázka, kterou si kladli Američané okamžitě po incidentu, zní: Proč Sunité tak znetvořili mrtvoly? Proč tolik hrůzy?

Hadi to vysvětloval novinářům z německého zpravodajského časopisu Der Spiegel následovně: Každý teror al Kajdy nese nějaké poselství. Tento čin měl poselství určené Iráčanům i Američanům a znělo: My sami kontrolujeme dění v tomto městě a nikdo nám nebude poroučet, co máme a nemáme dělat. Pro domácí publikum bylo důležité i místo, kde k incidentu došlo: Bylo to totiž jen pár set metrů od tzv. zelené zóny, kde sídlí irácky premiér, americká ambasáda i velení americké armády v Iráku. Vojenská patrola dorazila na místo činu až dávno po tom, co pachatelé zmizeli.

Deset hodin po tomto přepadení se ve Spojených státech sešla skupina pověřená sepsáním situační zprávy o Iráku, které předsedal bývalý ministr zahraničí James Baker. Ve zprávě stálo, že krach tamnější vlády může přivést zemi do chaosu a mohl by vyvolat humanitární katastrofu. Zpráva měla - jak známo - 142 stran a obsahovala 79 doporučení a vyznačuje se neobvyklým realismem, který ostře kontrastuje se slovy George W.Bushe. Připomeňme si jen pár charakteristických detailů.

Jenom šest z tisíce zaměstnanců americké ambasády v Iráku mluví plyně arabsky. Nebo: Ne 93, jak tvrdí americká armáda, ale 1100 násilných činů se stalo za jeden den v červnu. Jenom deset pracovníků tajných služeb se zabývalo vyhodnocováním situace v Iráku, ostatní dříve, než se zapracovali, byli z tohoto úkolu převeleni na jiná pracoviště atd.

Prezident si vyslechl zprávu s kamennou tváří a těsně před Vánocemi prohlásil, že uvažuje dokonce o tom, že by se kontingent amerických vojáků v Iráku ještě zvýšil.

Zpráva naopak doporučuje pozvolný odchod amerických vojáků z Iráku a co nejrychlejší vycvičení tamních bezpečnostních složek. Jenže - a v tom je ten problém - irácká policie je silně prorostlá lidmi ze šíitských milicí, a proto je těžko použitelná pro úmysly současné vlády. Z deseti divizí armády jsou použitelné jen tři a většina důstojníků sloužila Saddámovi. Když Američané v bojích nasadili iráckou divizi, nasazení trvalo jen pět minut, pak museli akci převzít americké zálohy, jinak by dopadla katastrofálně, sdělil komisi jeden americký důstojník.

Jordánský král, ale i zpráva komise, hovoří jednoznačně: pokud by Američané měli v Iráku neúspěch, vypuknou občanské války ve třech zemích: v Iráku, Libanonu i Palestině.

Prezident Bush chce brzy nastartovat proto velkou diplomatickou ofenzivu, na které by se podílely i tamnejší velmoci, to znamená i Syrie, Egypt, OSN, EU a Japonsko. Jediný Irán - který je jasně nějvětší tamnější mocností - se tváří, že se ho chystané kroky netýkají a mohutně dodává své zbraně do všech konfliktních zemí.

Americký velvyslanec v Iráku plánoval zapojení Sunitů do politického procesu, aby tím oslabil jejich odpor. Bohužel tento plán, jako většina tamních amerických plánů, konstatují média, zkrachoval.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .