Íránský exprezident Chátamí ohlásil kandidaturu

Sympaticky vyhlížející Mahmúd Chátamí už dvakrát prezidentem byl, a to v letech 1997 až 2005. Zvolili ho především vzdělaní obyvatelé měst, kteří si od něj slibovali uvolnění veřejného života. Chátamí zejména v prvním volebním období touto cestou kráčel, a v západních novinách se o něm psalo jako o íránském Gorbačovovi. Projevilo se to zejména v liberálnějším přístupu k omezování tiskové svobody. Žádný pád berlínské zdi se ale nekonal. I když byl Chátamí v roce 2001 zvolen podruhé, jeho liberalizační úsilí bylo o mnoho slabší, a lidé o mnohé svobody dokonce přišli. Chátamí se totiž dostal pod tlak konzervativců, kteří mají stále silné slovo. Je to dáno nejen jejich vole bní podporou zejména ze strany venkova, také tím, že podle íránského polo-demokratického systému je sice možné volit prezidenta a poslance, ale nad nimi stojí další nevolené orgány. Ty mohou jakékoli rozhodnutí zvrátit, a také z hlasování vyřadit kteréhokoli kandidáta, který se jim nelíbí.

Prezident smí funkci vykonávat jen dvakrát, a tak v roce 2005 už Chátamí nekandidoval. I když s očekávalo zvolení dalšího reformisty, z voleb vítězně vyšel naopak extrémně radikální konzervativec, současný prezident Mahmúd Ahmadínežád. Ten je znám svou konfrontační politikou a tvrdou protizápadní a protiizraelskou rétorikou. Mnozí z jeho voličů, zejména prostí obyvatelé venkova, za ním ještě pořád stojí. Mnohé si však Ahmadínežád odcizil.

Lidé jsou především unaveni velmi neradostnou hospodářskou situací země. Vloni ještě mohl Írán těžit z mimořádně vysokých cen ropy - připomeňme, že tato země patří k největším producentům této suroviny. Přesto íránská vláda měla problémy vyrovnaně hospodařit. Nyní, když ceny ropy kvůli světové recesi spadly, bude to znamenat pro íránskou ekonomiku pohromu. K tomu se přidává fakt, že Ahmadínežád je podle ekonomů mimořádně špatným manažerem, a svými zbrklými a amatérskými zásahy už tak špatnou situaci zhoršil.

Írán také čelí mezinárodním sankcím kvůli svému jadernému programu, který nechce dát pod kontrolu Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Ta se spolu s mnoha dalšími zeměmi obává, že Teheránu ve skutečnosti nejde o jadernou elektrárnu, jak zní oficiální vysvětlení, ale o jadernou zbraň. Jaderný program a také obrovské angažmá Teheránu v regionální politice také stojí velké peníze, které pak chybějí jinde.

Proti Ahmadínežádovi tedy už nestojí jen reformisté, ale i mnozí konzervativci, kteří se obávají, že politika současného prezidenta Írán poškozuje. K prezidentovým odpůrcům nyní patří i nejvyšší vůdce země, mocný konzervativní ajatolláh Chamenejí, a také v parlamentních volbách, které se konaly před necelým rokem, sice vyhráli konzervativci, ale většinou ti, kteří jsou k Ahmadínežádovi kritičtí.

To vše tedy nahrává myšlence, že Chátamí, který bude pravděpodobně hlavním Ahmadínežádovým soupeřem v červnových prezidentských volbách, má značné šance. Tyto volby se konají v době, kdy mezi voliči už převažují lidé, kteří vyrůstali až po islámské revoluci roku 1979 a nejsou ovlivněni ani zážitky íránsko-irácké války, která probíhala po takřka celá osmdesátá léta.

Právě na počátek února připadlo třicáté výročí dne, kdy se do Íránu vrátil ajatolláh Chomejní, aby zde zahájil svou islámskou revoluci. Íránci se nyní ptají, jaké je dědictví této revoluce. Írán se sice může pochlubit úspěchy, jako je například vypuštění vlastní družice vlastní raketou, jak se stalo před týdnem, ale zároveň, kteří žijí ve stálém nedostatku mnoha základních služeb a v represivním režimu, který reguluje veškeré stránky života.

Jejich země se také dostala do mezinárodní izolace. Západ ale i mnohé okolí státy se obávají, že z Íránu se stala velmoc, která bude chtít ostatním vnucovat svou vůli. Raketa, která minulé pondělí vynesla družici Omíd na oběžnou dráhu, je vlastně varianta balistické střely, která by hypoteticky mohla donést jadernou zbraň až do Evropy.

O možnosti tvrdého postupu proti Ahmadínežádově Teheránu už mluví i holubičí Evropa, nejen francouzský prezident Sarkozy, ale i německá kancléřka Angela Merkelová - naposledy před několika dny na bezpečnostní konferenci v Mnichově.

Zvolení mnohem stravitelnějšího prezidenta Chátamího místo konfrontačního Ahmadínežáda by paradoxně mohlo snížit zahraniční tlak na Írán, a dát jeho inženýrům potřebný čas k dokončení jaderné zbraně. Chátamí tedy nevstoupí do stejné řeky, ani kdyby chtěl.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .