Íránský prezident Ahmadínežád složil přísahu a zahájil tak své druhé volební období
Dá se říci, že íránský prezident Ahmadínežád může tento týden považovat za své definitivní vítězství. Jeho nečekaně drtivé znovuzvolení prezidentem v první půli června zapáchalo volebními podvody, a vehnalo do íránských ulic statisíce demonstrantů. Pomocí zastrašování a brutální síly však bezpečnostní aparát situaci relativně dostal pod kontrolu. A tak v pondělí, dva měsíce poté, mohl prezident Ahmadínežád přijmout pověření k další činnosti z rukou nejvyššího duchovního vůdce Chamenejího, a ve středu slavnostně složil prezidentskou přísahu.
Jeho druhé prezidentské období však nemusí být tak pohodlné, jak se jemu samotnému možná zdá. Zaprvé - během demonstrací všichni poněkud zapomněli na jeden z důvodů, proč mnoho Íránců nechtělo další čtyři roky s Ahmadínežádem. Tím důvodem je jeho katastrofální hospodářská politika, která dovedla už tak vratkou íránskou ekonomiku na okraj krachu. I jeho vlastní příznivci, kteří ještě pořád věří v jeho schopnosti, nyní očekávají, že se cosi změní. Vzhledem k tomu, že Írán je stále ještě postižen trojnásobnou sadou sankcí, a že Spojené státy mluví o možných dalších sankcích, situace se bude jen zhoršovat, protože Ahmadínežád sám svůj stín překročit jistě nemůže.
Jsou to však důvody politické, proč bude Ahmadinežádovo druhé období obtížnější, než první. Režim musel během demonstrací tvrdě zasáhnout proti vlastním občanům. Tím do značné míry narušil víru mnoha ÍOránců v to, že islámská republika může být nejen zbožná, ale i demokratická. Masové nasazení milicí basídž i proti pokojně shromážděným lidem tímto obrazem otřásla - naposledy právě včera, když se íránští studenti shromáždili, aby vyjádřili nesouhlas se znovu-instalací Ahmadínežáda do prezidentské funkce, a byli zbiti a pozatýkáni.
Události posledních týdnů však odhalily nejen trhliny mezi demokraticky smýšlejícími studenty a režimem, ale i uvnitř mocenského establishmentu samotného. Nic nebylo výmluvnějšího než skutečnost, že na prezidentskou přísahu se nedostavil ani jediný z Ahmadínežádových tří protikandidátů, kteří vesměs označili volby za zmanipulované, a dokonce na ní chyběli i dva minulí prezidenti, tedy Rafsandžání a Chátamí. O tom, že se nedostavily desítky proreformně naladěných poslanců ani nemluvě. Odpůrci legálnosti Ahmadínežádova znovuzvolení dávají najevo, že i nadále hodlají ve svém odporu pokračovat, a to bude i nadále ovlivňovat atmosféru v zemi.
Trhliny jsou dokonce ještě hlubší, protože došlo k rozporům i uvnitř skupiny, kterou západní média obvykle zahrnují pod kategorii "konzervativci". Ta se skládá přinejmenším ze dvou identifikovatelných částí, tedy konzervativních duchovních na jedné straně, a příslušníků Revolučních gard na straně druhé. Právě díky Ahmadínežádovi pronikly v poslední době příslušníci Revolučních gard hlouběji do struktur režimu, s čímž mají i konzervativci mezi duchovními velký problém. K roztržce kvůli tomu došlo i mezi Ahmadínežádem a jeho patronem, Nejvyšším vůdcem Chamenejím, zejména kvůli osobě šéfa tajných služeb, kterou se Ahmadínežád také pokusil dostat pod kontrolu gard.
Ahmadínežáda nyní čeká úkol sestavit vládu. To se může ukázat jako velmi nesnadné zadání. Sám prezident pravděpodobně bude chtít mít ve vládě maximum svých přívrženců, a to zejména z řad Revolučních gard, ale posléze bude mít problém se schválením svého kabinetu ze strany poslanců. V parlamentu sice mají převahu takzvaní konzervativci, ale ne vždy jsou to zároveň Ahmadínežádovi přívrženci. Konzervativní list Hamšahrí například napsal, že noví ministři by měli být "zbožní", čímž otevřeně vyjádřil obavu, že vláda nebude v rukou mužů z řad duchovenstva, ale lidí z okruhu gard.
Mnozí konzervativci jsou také znechuceni atmosférou, kterou prezident a mocenský aparát vytvořili. Represe postihly i rodinné příslušníky některých konzervativců, za zvlášť odporné se považuje veřejný proces, který se stovkou demonstrantů začal o víkendu. Televize vysílala natočená přiznání uvězněných, kteří byli před tím pravděpodobně mučeni. Mezi nimi je několik bývalých vysoce postavených představitelů režimu - jeden z nich do kamery děkuje svým vyšetřovatelům za to, že ho správně poučili o tom, jak se věci doopravdy mají. V zásadě se režim, jenž je čím dál více v rukou Revolučních gard, snaží vytvořit dojem, že demonstrace byly výsledkem zahraničního spiknutí, přičemž se už běžně ujal obrat Sametová revoluce. Tím se míní, že nepřátelská cizina se neúspěšně pokusila vyvolat převrat. Právě odpor vůči zahraničnímu vměšování a nacionalismus je možná vůbec posledním útočištěm současného režimu v Íránu.
Jestliže jsme za začátku uvedli, že Ahmadínežád tento týden slaví definitivní vítězství, nyní můžeme dodat, že to může být jen vítězství dočasné, a to podle starého přísloví, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. Pro režim jako takový může být volba kontroverzního, odpor ve světě vyvolávajícího a národohospodářsky neschopného prezidenta Pyrrovým vítězstvím, které definitivně přesvědčí velkou část Íránců, že povaha íránského zřízení se musí změnit. Následující čtyři roky budou mít reformisté šanci se zorganizovat, definovat své cíle, a také konečně získat jasného vůdce, jehož zatím neměli. Podle některých názorů si prezident Ahmadínežád vyrobil příliš mnoho problémů, a svůj čtyřletý mandát ani nedokončí.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
K tématu vývoje v Íránu a porušování lidských práv v této zemi v souvislosti s protesty proti výsledkům voleb si poslechněte také náš pořad Zaostřeno na lidská práva 7. 8. 2009 ve 21.40.
