Islamisté v Německu

Tato tisková zpráva všechny silně překvapila, protože do té doby panovalo obecné přesvědčení, že teroristé se rekrutují hlavně z velkých městských aglomerací. Teprve při bližším průzkumu policie zjistila, proč právě toto krásné městečko plné domků z hrázděného zdiva, kde se zastavil čas, se stalo útočištěm pro jednu teroristickou buňku, kterou tvořili dva Němci, jeden právě z Ulmu, druhý ze Saarbrückenu a jeden Turek. Tato skupina byla napojena na takzvanou Džíhád-Unii, která zase patřila do sítě al-Kájdy. Důvod byl prostý a odpovídal teroristoické logistice: město totiž dělí řeka Dunaj, která je zároveň hranicí dvou spolkových zemí: Bádenska-Würtenberska a Bavorska. V praxi to znamená, že obě městské části patří do různých zemí a podléhají jiným policiím, jiným ministerstvům vnitra atd. Záznamy a pozorování tam žijících teroristů, kteří se pohybovali v obou částech města, tudíž nikdy nebyly úplné. Co se dělo v obytné části na levém břehu Dunaje spadalo do jedné země a pak stačilo přejít stometrový most a člověk byl v jiném městě, které se jmenuje Neu Ulm, a které spadá do druhé spolkové země, kde se rozprostírají hlavně industriální stavby a staré dělnické sídliště. Ve starém Ulmu se nacházelo Islámské informační centrum a na druhé straně vody tzv. Multikulturhaus.

Obě střediska sloužila jako centrály pro nábor islamistů, v kterých úřadovali dva lidé: Jeden se jmenoval Dr.Adley el Atta a druhý Dr.Yehia Yousif. Policie se o jejich činnosti dozvěděla díky Mohammedu Attovi, který se stal mezi tím světově proslulým díky tomu, že řídil první letadlo, které 11.září 2001 naletělo do jednoho z newyorských dvojčat. Muhammed totiž v roce 2000 navštívil Adleye a jejich rozhovor byl zřejmě odposloucháván. Policie z jejich slov usoudila, že Muhammed má velké plány. Od té doby byla tato buňka pod neustálou kontrolou, která se po 11.září ještě zpřísnila. Zavřít ale multikulturní dům na jednom břehu se podařilo až v prosinci roku 2005 a Islámské informační centrum na druhém břehu až letos na začátku září.

Základní otázka, kterou si němečtí policisté kladou a která může být i pro nás poučná, zní: Jak je možné, že v čele této teroristické buňky se ocitl syn z dobře situované středostavovské rodiny: otec vlastní továrnu na výrobu solárních článků a matka je lékařka. Pověst všech jejich dětí byla velice dobrá: jejich synové byli považováni za milé, sebevědomé, kamarádské a sportovně nadané společníky. Nejmladší z nich hrál skvěle americký fotbal, byl kapitánem mužstva, které se dostalo do zemské ligy.

Ale je to právě on, Fritz G., ročník 1979, který rozvod rodičů v pubertě zřejmě snášel nejhůře: nemohl se s ním smířit a dal se k islamistům. Tak jeho konverzi k islámu alespoň vysvětlují psychologové. Pubertálnímu Fritzovi se dle lékařů rozpadl svět a on hledal nějaké pevné hodnoty, které mu v té době byl schopen zřejmě nabídnout islám, rodiče na něj neměli čas. Odborníci na Korán to potvrzují: radikální islámské skupiny mají příliv nových členů hlavně proto, že mladým lidem nabízejí jasnou, jednoduchou orientaci, přesná pravidla, líčí jim okolní svět jako peklo a naopak obětem nabízejí za mučednickou smrt přístup do ráje. Tito islamisté žijí pod neustálým tlakem, kontrolou, přijmou novou identitu a jsou cíleně manipulováni jen k jednomu cíli, aby obětovali svůj život za Alláha. Když se Fritze G. novináři chtěli na něco zeptat, odpověděl jim, že se jmenuje jinak, a sice Abdullah a že o ničem už nemusí přemýšlet, protože má Alláha.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .