Ivan Hoffman: Začleňování do stáda
Řešíme právě delikátní úkol, jak začlenit nové zvíře do stáda. Z vyprávění známe případy, kdy sehraný kolektiv nového jedince nepřijal a obecně platí, že nejlepší je, kdyže se stádo rozrůstá o zvířata, která se v něm narodí.
Naše kozy ale zestárly, postupně se odebraly do věčných lovišť a zůstalo stádo čítající jednu Rózu. A té bylo na louce evidentně smutno.
Čtěte také
Před pár dny dostala Róza společnost, kozu z početného stáda se dvěma kůzlaty. Vlastně to bude Róza, která bude začleněna ke stádu tří příchozích holek, ale bude k nim začleněna jako šéfka, protože je povahou a rohy předurčena k dominanci. Jedná se tedy o specifickou situaci vybízející k sofistikovanějšímu přístupu, než když se jedinci začleňují do stáda u lidí.
Kvůli postupné adaptaci je nově příchozí matka, říkejme jí Belina, se svými tříměsíčními dcerami oddělena od Rózy na pastvě pletivem. Vědí o sobě, ale díky plotu se vyjasňování vzájemného postavení odkládá.
Harmonické soužití
Čtěte také
Než si vyříkají, co mají na srdci, musí se ještě nové kozy, uvyklé na dosavadní jídelníček, adaptovat na spásání zelené trávy. Nedá se jednoznačně říct, že přechodem z chléva na louku přišly na lepší. Louka neznamená jenom volnost a hojnou zeleň, ale i rizika v podobě různých parazitů.
Protože radost ze zvířete je spojena s odpovědností a z odpovědnosti rezultuje práce, jsme to nakonec i my, kdo se začleňuje do stáda. Zatím se zdá, že se vše vyvíjí dobrým směrem. Róza přestala nervózně hledat společnost a po většinu času se na své straně pletiva pase s přišelci. Belina dostává do kbelíku, na co je zvyklá, takže neprotestuje a dává mléko. Kůzlata jsou průzkumnice a my pozorovatelé, kteří se těší na sýr, tvaroh a jogurt.
Chvíle pravdy ale nastane, když někdy za dva za tři týdny srolujeme provizorní pletivo. Tehdy se ukáže, jaké jsme všichni stádo, jak se nám podaří začlenit a zda nás čeká harmonické soužití, anebo se tady serveme do krve. Víme, co si přejeme, ale u Rózy se nic neví předem. Je to koza.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
