Ivan Mls: Dobrodinci lidstva

31. říjen 2023

Rozhlasový sloupek

V mém okolí žijí lidé, kteří by se nejraději rozdali; praví dobrodinci lidstva. Netuším ale, kolik jich je, ani kdo je to: zůstávají v hluboké anonymitě, nestojí o žádné veřejné pocty, jsou nenápadní, jak je to jen možné a pečlivě se starají o to, aby při svém rozdávání nenechali žádné indicie, které by vedly k jejich, promiňte mi tu policejní mluvu, ztotožnění.

Žádná jmenovka, žádná vizitka, aby člověk mohl adresně vyjádřit své uznání nad jejich počínáním. A tak se já i ostatní občané můžeme setkávat pouze s projevy jejich velkorysosti, kdy si odtrhávají od úst, aby mohli popřát jiným.

Setkávám se s jejich věcnými dary každou chvíli – tu je v chodbě domu u schránek k dispozici ušmudlaný svetr, jindy zase třeba rozpoužívaná barva na vlasy. Oblíbeným místem pro umístění a vystavení nezištných darů pro spoluobčany jsou pak přístřešky na kontejnery.

Nějaký čas teď třeba u nás straší pohozená postelová matrace, onehdy zase bylo na zídce vzorně vyrovnáno několik párů ošmajdaných bot včetně černých lodiček, laskavý anonymní dárce na stejné místo přidal i rozebraný regál a dokonce kompletní nábytkovou skříňku na kolečkách.

A to už vůbec nehovořím o dobrákovi, který k popelnicím na zem čas od času vyskládává sklenice od okurek – to bude zřejmě svědomitý třídič, který si jen nevšiml, že přes ulici je kontejner na sklo.

No, a vyskytuje se i dobrodinec, který pytel s domácím směsným odpadem nehodí do kontejneru, ale pohodí ho vedle. Zřejmě hluboce soucítí s lidmi, kteří kontejnery prohrabují a chce jim tak usnadnit práci při prohlížení odpadků.

Vypadá to, že jsem tady všem těm nezištným dárcům nepotřebných věcí vystavěl tak trochu pomník, takže pojďme se raději vrátit na zem.

Při téhle příležitosti vždycky zavzpomínám na svou babičku, ženu sice prostou, která ale uměla dávat věcem stručná a správná pojmenování. Předpokládám, že všechny tyhle lidičky, kteří zahumusují veřejné, poloveřejné i společné prostory svými nepotřebnými věcmi, protože o sběrných dvorech či popelnicích asi v životě neslyšeli, by moje babička označila jediným slovem: bordeláři.

autor: Ivan Mls | zdroj: Český rozhlas

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Ivan Mls: Již-odi

Nesnáším již-ody. Není nic tak vzdáleného od reality světa jako právě již-od. Aha, vy netušíte, co je to za potvoru ten již-od? Hned vám to vysvětlím.

Přehrát
Ivan Mls: Evropský den bez aut

Představte si, že dnes vstanete, vyjdete z domu a uvidíte jenom chodce, cyklisty, běžce, koloběžkáře, hromadná doprava pojede načas, protože nikde nebudou žádné kolony.

Přehrát
Ivan Mls: Digidemence

Mám pocit, že se o mně začíná tak trochu pokoušet demence. Ne taková ta obyčejná, lidská, někdy označovaná jako stařecká, ale ta nová, moderní, digitální.

Přehrát