Izrael

Když se před pár týdny sešli oba prezidenti Olmert a Bush, bylo zřejmé, že si navzájem dodávali jen odvahu, ale oběma se moc nevedlo, napsal německý zpravodajský časopis Der Spiegel a pokračoval: Ehud Olmert je v Izraeli minimálně stejně neoblíbený jako George W. Bush ve Spojených státech.

Olmert je u moci od jara, ale od letní invaze do Libanonu je velmi osamocen. Bushova Amerika vždy stála za Arielem Šaronem i jeho nástupcem a nechávala mu volné ruce. To ale - zdá se - již neplatí a Spojené státy se vrací opět k dilomacii a začínají se chovat - dle zahraničních komentátorů - více realisticky a dokonce se snaží o přiblížení k Sýrii a Íránu, který se bezesporu stal regionální mocností. To samozřejmě Izrael nutně znepokojuje.

Spojené státy dávají jasně najevo, že už není možné na každý konflikt reagovat vojenským zásahem. Ve Spojených státech by měla nadstranická komise rozhodnout o tom, jak by se tato velmoc mohla vyvléci z konfliktu v Iráku. To je důvod, proč by ráda začala jednat a zřejmě již jedná se Sýrií a Íránem. Podle novinářů prý v desetičlené komisi se dlouho debatovalo i o tom, jakou podporu může od Ameriky očekávat Izrael. Šéf Bushova štábu Josh Bolton se nechal slyšet, že v pravý okamžik Washington ve věci palestinského státu podnikne rozhodující krok.

Nejvěrnější spojenec Spojených států Tony Blair, který bude v úřadě už jen jeden rok a chce si vylepšit obraz, který po něm zůstane v dějinách, dokonce navrhuje svolání regionální konference za účasti prezidentů Syrie i Íránu. Podobně se vyjádřila i Francie, odkud bylo slyšet oficiální hlasy, které hovořily o tom, že mír mezi Palestinci a Izraelci znamená mír na mezinárodní scéně.

Jacques Chirac řekl doslova: "Tradiční konflikt na Blízkém Východě způsobuje orgie násilí v celém regionu".

Novináři proti tomuto zjednodušení většinou na západě protestují a připomínají, že za současný stav nesou spoluzodpovědnost i Spojené státy. A invaze do Libanonu byla zase založena na iluzi, že Hisbollah pod vedením Hassana Nasrallaha je možné v krátké době zničit vojenským zásahem. Mír by měly zajistit mezinárodní jednotky, jenže Izrael jim nedůvěřuje a nad hlídkujícími loděmi přelétavají kontrolní izraelská letadla, čímž porušují dohodu.

Z Pásma Gazy je Izrael nadále ostřelován raketami a izraelská armáda si to nenechává líbit, na palestinské útoky reaguje rovněž silou. Ve městě Beit Hanun Izralci při jedné podobné akci zabili dokonce 19 civilistů. Může za to samozřejmě i konflikt v Iráku, kteý celou situaci v regionu ještě více přiostřil: V Palestině radikalizoval Hamas a v Libanonu Hisbollah.

Šaron - jako představitel jediné atomové mocnosti v regionu - kladl důraz hlavně na unilaterární vztahy a spoléhal na odsun, diplomacii a konferencím nevěřil. Olmert v této strategii pokračoval, ale dostal se do slepé uličky, neboť situace se změnila a díky tomu propadl Izrael do evidentní bezradnosti. Svědčí o tom i ta skutečnost, že šéf generálního štábu Dan Haluz ztratil podporu obyvatelstvca a 70 procent z nich žádá jeho odstoupení. Taková nedůvěra v šéfa armády nemá v Izraeli obdoby. Vojenské kroky v době konfliktu a těsně před ním zkoumá v současné době v Izraeli několik komisí a nevylučuje se možnost, že šéf gnerálního štábu bude muset odstoupit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .