Izrael, Egypt a jejich politika vůči Íránu

Izraelský premiér Netanjahu však přece odletěl na krátkou návštěvu do egyptského letoviska v Šarm al šajchu, kde ho přijal prezident Husní Mubarak. Na podobnou návštěvu ještě tento týden Netanjahu odejde do jiné sousední země, totiž Jordánska, aby se zde setkal s králem Abdulláhem. V obou případech se bude mluvit o tomtéž - a to o společné politice arabských zemí a Izraele vůči Íránu. Netanjahu totiž už 18. května pojede do Washingtonu a chce tam prezidentu Obamovi předestřít pokud možno co nejjednotnější stanovisko.

Jak známo, Obama přišel s iniciativou vstřícnosti vůči teheránu, kterému by se prý měla dát šance. Je možná paradoxní, ale zároveň velmi logické, že země tak rozdílné, jako je Izrael a jeho arabští sousedé, mají tváří v tvář Íránu a Obamově politice stejný zájem. Totiž nepřipustit, aby případná nedůsledná nebo naivní politika Spojených států nevedla k situaci, v níž budou Arabové i Izraelci čelit íránskému nebezpečí. Připomeňme, že na rozdíl od sunnitských arabských zemí je Írán zemí šíitskou, a perskou, tedy nearabskou, a zejména v posledních letech vykazuje velkou chuť přinejmenším ovlivňovat dění v rozsáhlé oblasti Blízkého východu.

O tom, že Izrael považuje Írán za ohrožení své bezpečnosti, nebo dokonce existence, nemá smysl se rozepisovat, jde o fakt dobře známý a mnohokrát komentovaný. Je ale méně známé, že z íránského sebevědomí, které by eventuelně mohlo být podpořeno i jadernou zbraní, mají strach i arabské sunnitské země. Ty měly možnost pozorovat, jak se Libanon prostřednictvím Hizballáhu dostal do područí Íránu, a jen zčásti zabránili proniknutí íránského vlivu do palestinského hnutí, kdy zejména Hamas je čím dál více bližší vlivu Teheránu.

Nyní je to v první řadě Egypt, který vede protiíránskou koalici. Jeho představitelé tvrdí, že v uplynulých týdnech egyptská armáda rozbila buňku aktivistů libanonského hnutí Hizballáh, která operovala v oblasti Sinaje poblíž hranic s Gazou a Izraelem. Egypt se domnívá, že je to první předzvěst hlubšího vměšování Íránu do egyptské politiky - egyptský ministr zahraničí nedávno otevřeně označil íránské aktivity v oblasti za podvratné. Nemenší obavy má jiný americký arabský spojenec v oblasti, totiž Saúdská Arábie, která je k Íránu o poznání blíž a navíc se obává zneužití šíitské menšiny, která sídlí na východě země, právě v oblasti saúdských ropných polí. Ještě větší strach mají některé menší země Perského zálivu, zejména Bahrajn a Spojené arabské emiráty, které mají s Íránem nevyjasněné hranice. Sdružení šesti zemí Perského zálivu vydalo společné stanovisko, které vyjadřuje obavy z budoucnosti v sousedství Íránu. Vyjádřily také obavu, aby americké námluvy v Teheránu nebyly na jejich úkor.

Je dobře známo, že Izrael přinejmenším uvažuje o nějakém preventivním úderu proti jaderným zařízením v Íránské islámské republice. To pravděpodobně není možné bez spolupráce, nebo přinejmenším pasivního souhlasu Spojených států. Obamova administrativa, která má zájem vyřešit nejen íránský, ale i palestinský problém, Jeruzalému naznačuje, že by bylo vše mnohem snazší, kdyby Izraelci udělali takové ústupky, které by vedly k uvolnění situace mezi nimi a Palestinci. To si nepochybně myslí i arabské země, které v minulosti udělaly s osudu Palestinců nástroj své politiky vůči Izraeli, ale tváří v tvář íránskému nebezpečí svá stanoviska mění.

V posledních dnech některé své pozice přinejmenším rétoricky zmírnil Hamas, možná pod egyptským nátlakem. Podle nepotvrzených zpráv z palestinských kruhů Egypt a Jordánsko tlačí na ostatní arabské země, aby pozměnily takzvanou Arabskou iniciativu, tedy mírový plán z roku 2002 tak, aby více vyhovovala izraelským představám. Proč - právě proto, aby se tím uvolnila nejen situace na izralsko-arabské frontě, ale především aby se tím uvolnily ruce izraelským i arabským diplomatům při nátlaku na Teherán a na Washington ve věci postoje k Íránu. Podle jiných zpráv je situace dokonce ještě více horká - arabské státy prý naznačily Izraeli, že jsou ochotny ho tiše podpořit, pokud by se rozhodl na íránská jaderná zařízení zaútočit, a tím zbavit ohrožení nejen sebe, ale i je.

To jsou vše jen spekulace, které se nedají ověřit. Je nicméně pravděpodobné, že právě na základě tlaku z Blízkého východu vypustil Bílý dům neoficiální zprávu, podle které jako první deadline pro jednání s Teheránem byl stanoven letošní říjen - jinými slovy Washington vyslyšel nářky svých spojenců, že tlak na Írán bude bez časových limitů bezzubý. Nejoptimističtější varianta vývoje zní, že rostoucí teplota a tlak mezinárodních vztahů v oblasti povede k rozsáhlému překonfigurování poměrů - například rychlé dohodě mezi Izraelem, Palestinci a Sýrií, a případně i Amerikou a Íránem. Jsou však i méně optimistické varianty.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .