Izrael má novou vládu

Aby prosadil svůj plán evakuace židovských osad z pásma Gazy, vytvořil po mnoha týdnech a obtížích vládu národní jednoty s opoziční levicovou Stranou práce Šimona Perese a ortodoxním uskupením Jednotný judaismus Tóry, ale nakonec mu v Knesetu vypověděla válku celá třetina poslanců jeho vlastní strany Likud. Kabinet prošel o pouhé dva hlasy poté, co ji paradoxně podpořila extrémně levicová strana mírových aktivistů Jachad a hlasování se zdrželi dva arabští poslanci. Souhlas parlamentu však nemusí vydržet dlouho - následující zkouška kabinet čeká už ve středu, kdy má Kneset schvalovat rozpočet na příští rok. Pokud vládní návrh neprojde do konce března, budou se muset konat předčasné volby.

Vzpoura poslanců Likudu překročila mez, odkud není návratu, a stala se nejen projevem nesouhlasu se stažením z pásma Gazy, ale vyhlášením otevřeného boje stranickému vedení. Analytikové nyní předpovídají rozpad strany. Šaron však musí prosadit státní rozpočet; nemůže při tom počítat s podporou 13 ze 40 poslanců Likudu a místo plánované většiny 66 členů koaličních stran se může spolehnout na pouhých 53 hlasů ve 120-členném Knesetu. Pokud levicová strana Jachad nepodpoří také rozpočet, vláda Šaronovi nevydrží déle než jogurt v lednici, konstatoval levicový list Haarec.

Navíc si Jednotný judaismus Tóry stanovil tříměsíční zkušební lhůtu, po které zváží, zda v kabinetu zůstane, nebo jej opustí. Podle politologů se premiér zřejmě pokusí přesvědčit o vstupu do vlády ultraortodoxní stranu Šas, se kterou už jednal. Přestože rozhovory skončily bez dohody, Šas vyjádřil ochotu se ke koalici připojit výměnou za zvýšení rozpočtové částky na sociální výdaje a koordinaci stahování z pásma Gazy s Palestinci. Pro Šarona je obojí přípustné, jen když se bude moci vyhnout předčasným volbám. Ty už by totiž nemusel vyhrát - ne jako premiér, protože jeho plán evakuace stále podporují dvě třetiny občanů, ale jako vůdce Likudu ve stranických primárkách.

Kromě boje o přežití vlády a udržení vlastní stranické pozice Šarona čeká ještě další nelehký úkol. Po nedělním zvolení Mahmúda Abbáse předsedou palestinské samosprávy, kterému nakonec dalo hlas 62,3% voličů, celý svět očekává obnovení rozhovorů mezi Izraelem a Palestinci a konkrétní kroky k vyřešení konfliktu. Obě strany už k obojímu naznačily ochotu, a Abbás dokonce prohlásil, že Palestinci jsou "připraveni k míru". Šaron chce nového palestinského vůdce v nejbližších dnech pozvat na schůzku. Izrael i Spojené státy Abbáse podporují; americký prezident George Bush jej pozval do Bílého domu, což odpíral jeho předchůdci Jásiru Arafatovi, a Šaron mu podporu zachoval i v době jeho předvolební kampaně navzdory jeho občas až příliš radikálním výrokům, které považoval za nezbytnou předvolební rétoriku.

Jednání však nebudou snadná. Abbáse čeká slibovaná reforma palestinské samosprávy a vymýcení korupce v jejím vedení. Izrael od Abbáse zejména očekává zásah proti teroristickým organizacím. Nový vůdce však už několikrát prohlásil, že je nehodlá potlačit násilím a chce je k zastavení ozbrojeného boje přesvědčit slovně. Organizace Hamas sice volby bojkotovala, ale nenarušila je, a po nich slíbila, že bude s Abbásem spolupracovat. Stejně jako většina prostých Palestinců však chce, aby Abbás neustoupil z tradičních palestinských požadavků, které byly kvůli zásadnímu nesouhlasu Izraele zatím vždy příčinou zhroucení vzájemných jednání: návrat palestinských uprchlíků na území Izraele, propuštění všech vězňů a palestinský stát s hranicemi z roku 1967 a s východním Jeruzalémem jako hlavním městem.

Izrael vyjádřil ochotu okamžitě obnovit spolupráci bezpečnostních složek, a kromě dalších ústupků podle nejmenovaných vládních zdrojů dokonce zváží propuštění palestinských vězňů, pokud ustane ostřelování izraelských měst a osad raketami Kásam z pásma Gazy. Při realizaci plánu evakuace však bude vláda muset čelit silnému odporu židovských osadníků, jejichž radikální část chce své domovy bránit se zbraní v ruce i proti vlastním vojákům.

Jak Ariel Šaron, tak Mahmúd Abbás svedli v posledních měsících nelehký zápas - Šaron několikrát odvrátil vlastní politickou smrt a Abbás to po Arafatově úmrtí dotáhl ze života v ústraní až na špičku palestinského vedení. I když politologové po jeho nesmlouvavých předvolebních výrocích znejistěli, zda bude vůbec ochoten ke konstruktivním ústupkům, Šaron o tom zřejmě nepochybuje a nabízí je také. Jestli se však na nějakých shodnou, budou o nich muset ještě přesvědčit vlastní občany, zejména ty radikální, a uhájit politickou půdu pod vlastníma nohama. Pokud se jim to podaří, mohla by se situace na Blízkém východě dočkat zásadního průlomu, třebaže úkol, který oba vůdce čeká, vypadá na první pohled jako nesplnitelný.