Izrael mírní blokádu Gazy

Připomeňme, že blokáda Gazy trvá už několik let, a uplatňují ji dva státy, zčásti Izrael a zcela Egypt. Z různých důvodů se upíná pozornost pouze na izraelské kroky. Samotný Izrael má zhruba tři důvody, proč blokádu uplatňuje.
Zaprvé proto, aby vyvíjel tlak na Hamas, a nahlodal politické postavení tohoto hnutí, které se nejdříve ve volbách v roce 2006, a poté i při ozbrojeném puči proti konkurenčnímu Fatahu v roce 2007 dostalo k absolutní moci nad Gazou.

Za druhé proto, aby motivoval Hamas k jednání o vydání Izraelce Gilada Šalita, který byl před několika lety unesen do Gazy.
A za třetí proto, aby zabránil dovozu zbraní nebo vojensky použitelných materiálů do pásma. Jednou z největších obav je, že Hamás dostane od Íránu rakety, které by ohrozily velká města, jako je Tel Aviv. Další položkou, kterou Izraelci zatím nepovolovali, byly dodávky cementu, který by prý Hamás mohl použít na budování bunkrů a opevnění. Zakázány jsou však i kovové trubky, které se rovněž využívaly pro výrobu primitivních raket. Hamás až do loňské operace lité olovo vystřelil během několika let asi 8000 takových střel, nyní však během neformálního příměří, se tento problém stal zanedbatelným.

Po ne zcela zvládnutém zásahu proti konvoji, při kterém zemřelo devět lidí, se dostal pod tlak spíše Izrael. Z velké části šlo o PR prohru, protože nemenší, vlastně spíše větší podíl na blokádě Gazy má Egypt, a navíc Izrael udělal vše proto, aby se střetu vyhnul. A to tím spíše, že z Izraele do Gazy proudí každý týden asi 500 nákladních automobilů nákladu – což znamená, že turecká flotila vezla totéž, co se po zemi běžně dopraví téměř za jeden jediný den.

Samotný Egypt, který do června udržoval stoprocentní blokádu, využívá toho, že na něj není upřena pozornost, a i když bezprostředně po vypuknutí aféry umožnil určitou průchodnost společné hranice s Gazou, nyní odmítá udělat jakékoli další kroky, které by například umožnily Palestincům odjíždět do Egypta za prací nebo tam vyvážet své výrobky. Káhira do vysvětluje tím, že by tím převzala zodpovědnost za Gazu, kterou prý má výhradně Izrael. Strach, že bude donucen převzít část tíhy osudu Gazy není jedinou motivací Egypta – tou druhou je snaha nijak nepodpořit Hamás, který je odnoží egyptského Muslimského bratrstva, a také spojencem Hizballáhu a Íránu, které prostřednictvím dění v Gaze zasahují do dění v této oblasti.

Vraťme se však k problému izraelské blokády. Izraelský bezpečnostní kabinet tedy ustoupil tlaku, a na dnešním zasedání rozhodl, že rozšíří seznam zboží, které bude do Gazy vpouštět. V Gaze totiž sice není hladomor, jak by to mohlo podle některých zpráv vypadat, ale v každém případě je sortiment povoleného zboží velmi úzký, a to nejen co se týče průmyslového zboží nebo stavebních materiálů, ale i některých zbytných potravin, jako je zmrzlina nebo instantní káva. Ty se zatím do Gazy dostávaly jen podloudně několika sty pašeráckými tunely, které vedou do Egypta. Významnou změnou je, že do Gazy nyní poplyne cement, který ovšem dle dohody budou využívat mezinárodní organizace na svých projektech, jako jsou například školy. Ty budou garantovat, že se tento materiál nedostane do rukou Hamasu.

Toto hnutí, stejně jako veřejné mínění v arabských zemích žádá okamžité a naprosté odstranění blokády, západní stát se vyjadřovaly mlhavě.

Z hlediska Izraele se tedy skutečně jedná jen o částečný ústupek, a Jeruzalém také dal najevo, že i nadále hodlá udržovat námořní blokádu, protože právě touto cestou by se do Gazy nejspíše dostávaly sofistikované íránské zbraně. Tento úkol však bude čím dál těžší. Turecká organizace IHH, která stála za květnovým konvojem do Gazy, ohlásila, že v druhé půli července vyrazí další konvoj zhruba šesti lodí. Krom toho se do východního středomoří vypravily dvě íránské lodě údajně s humanitárními zásobami. Konflikt izraelských a íránských námořních sil by byl velmi nebezpečný. A do třetice se mluví o tom, že také z Libanonu by se mohl vypravit podobný konvoj. Ten by se sestával z několika rychlých člunů, a Izraelci by tedy měli jen velmi málo času reagovat. Byli by tedy donuceni buď ztratit tvář a nechat lodě proplout, a nebo je zadržet i za tu cenu, že opět dojde ke krveprolití.

Jak je tedy vidět, ani následující týdny nebudou chudé na události u břehů Gazy. Problém je, že nikdo neví, jak se tohoto problému snadno zbavit, protože si lze jen těžko představit, že by si Egypt a Izrael nechali hned na svých hranicích vyrůst dobře vybavenou předsunutou hlídku íránské armády, tak jak se to de facto stalo již s Hizballáhem v Libanonu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.